Náš rozhovor se vede v duchu inspirace, praktických zkušeností získaných v zahraničí i s načrtnutním výhledu do budoucnosti českého porodnictví.
Pane docente, vy jste přednosta velké Gynekologicko–porodnické kliniky Fakultní nemocnice v Ostravě a jste velmi vstřícný k co nejpřirozenějšímu vedení porodu. Nutno podotknout, že jste ve skupině takto vysoce postavených lékařů – porodníků bohužel asi spíše výjimka. Co vás během kariéry vedlo k tomuto přístupu? Zažil jste nějaké “aha” momenty, kdy jste si řekl, že to tak dává větší smysl?
Neviděl bych to tak smutně, myslím, že je nás víc. Ale mám radost, že to takto vnímáte a děkuji. Mě hodně ovlivnily pobyty na misích s Lékaři bez hranic a jinými nevládními organizacemi nebo různými agenturami OSN. Byl jsem celkem na 12 misích v Africe a v Asii, které dohromady daly více než čtyři a půl roku. Tam jsem viděl mnohé velmi složité případy, často i tragické, ale taky jsem viděl, že přirozeně porodit mohou i ženy, které by u nás nedostaly ani šanci a byly by rovnou indikovány k císařskému řezu, často zbytečnému. Myslím, že jsem se naučil docela dobře rozpoznávat hranici mezi tím, co je ještě normální a co už znamená blížící se komplikaci a zachovávat klid a neplašit. Byl jsem v obrovském zápřahu dlouhé měsíce, často jsem byl jediný lékař v celé oblasti a musel jsem řešit všechny případy a v mnoha věcech se absolutně spolehnout na místní porodní asistentky. To byla velmi dobrá a velmi intenzivní škola. Po návratu zpět mi pak přišly některé intervence docela zbytečné, protože jsem viděl, že to jde stejně bezpečně i bez nich. A taky mě to naučilo maximálně respektovat názory pacientů, protože kdybychom to na misích tak nedělali, tak k nám pacienti nebudou chodit, jako cizinci bychom ztratili jejich důvěru a celá mise by ztratila smysl.
Čím to podle vás je, že je pro mnoho lékařů (většinou asi mužů) problém brát větší ohledy na fyzické i emoční pohodlí žen a mají pocit, že si ženy „vymýšlí“ nebo dokonce hazardují se životem dítěte?
Myslím, že je to z důvodu obav, aby vše dobře dopadlo. Jsou pod tlakem, který na ně nakládá systém, rodičky a nejčastěji oni sami. Cítí se zodpovědní hlavně za výsledky a chtějí jich dosáhnout za každou cenu, i navzdory názoru rodičky. Přičemž by měli být zodpovědní především za to, že správně diagnostikují, navrhují správný léčebný postup, komunikují s rodičkou, zasahují tam, kde se má a naopak nezasahují tam, kde se nemusí. Pokud toto dodrží, nejen že rodička bude spokojená, ale i výsledky budou lepší. Pokud budu dobře komunikovat s rodičkou, nedojde téměř nikdy k žádnému konfliktu, pokud je komunikace nedostatečná, tak to často může skončit konfliktem nebo stížností, přestože výsledek porodu je dobrý.
Zdravotníci, bohužel, mnohdy nedůvěřují porodnímu procesu a obávají se, že za každým rohem čeká komplikace. Často vidíme, že lékaři neberou ženu u porodu jako svého plnohodnotného partnera, se kterým mají své kroky konzultovat, ale že se stále spíše drží v pozici, kdy rozhodnutí dělají oni a nemají rádi, když s nimi rodička nesouhlasí.
Dostal jste se někdy do sporu s některým z konzervativních kolegů? Jaké máte v rukávu odborné argumenty?
Do otevřeného sporu ne, nicméně asi máme s některými kolegy docela odlišné názory a myslím, že jsem často považován za potížistu. Na druhé straně, v ČR je spousta lékařů, kteří mají podobné smýšlení, situace se rozhodně zlepšuje, rozhodně se nepovažuji za nějakou výjimku. A argumenty? Nejlepšími argumenty jsou výsledky – přestože jsme otevření přáním rodiček víc než na jiných srovnatelných pracovištích, naše výsledky jsou v mnohém lepší. Není silnějšího argumentu.
Jako první v republice jste nahradili klasické lůžko zvané „koza“ porodním gaučem. Měl jste s ním už předtím nějaké zkušenosti? Splnil očekávání?
Zkušenosti ani ne, ale roky jsem pracoval v zemích, kde žádná koza nebyla. Ženy rodily vesměs na rovné posteli. Takže bez kozy jsem zvyklý pracovat běžně. Koza je fajn věc, velice potřebná, zejména pokud potřebujete ošetřit porodní poranění, máte nějakou nepřehlednou situaci, složitý porod, tam je opravdu k nezaplacení. Porodní gauč jsem viděl na sociálních sítích anglických porodních center a řekl jsem si, že by bylo super jej dostat od ČR a aspoň na některých pokojích se zbavit kozy. A povedlo se to nad očekávání dobře. Gauč je výhodný v tom, že ženu intuitivně navádí do jiných poloh než je poloha na zádech, která je pro většinu porodů nevhodná.
A kolik miminek se na něm v Ostravě už narodilo?
Vedeme přesné statistiky a za 5 měsíců je to 195 porodů na gauči. Významně přitom klesl počet porodních poranění a máme pocit, že stoupla spokojenost rodiček, byť ta se objektivně špatně měří. A dokonce myslím, že vzrostla i spokojenost většiny personálu. Jistě ne všech, přeci jen jde o velkou změnu a chce to čas. Musím před našim personálem smeknout za to, jak se přizpůsobují novým trendům.
Je pravda, že dokonce podporujete i porody do vody? V čem mají podle vás výhodu?
Porody do vody je něco, co nás nadchlo. Loni jsme jich u nás měli 60, letos za první tři měsíce již 27. Je to něco, na co jsem i já v průběhu doby změnil názor, v minulosti jsem v něm celkem žádný smysl neviděl. Pak jsme si ale vanu pořídili a když jsem na jedné ze svých služeb viděl první klidný, nerušený porod do vody, byl jsem dojatý. A pak už se to hezky rozjelo, personál ztratil strach, viděl skvělé výsledky, spokojenost žen a tuto metodu si oblíbil.
Vaše názory a přístup je pro mnoho žen sen. Co byste doporučil ženám, které by si přály co nejpřirozenější porod a v nemocnici v jejich okolí to považují za „alternativní metody“ a nepodporují to? Jít tam i za cenu konfliktu a prosadit si svou, když pak asi atmosféra nebude úplně milá, nebo raději volit pro porod porodnici s delším dojezdem, kde si jim dostane ale větší podpory?
Nemám rád slovo alternativní. Neradil bych nikomu jít do tvrdého konfliktu, to raději nechť zvolí jinou porodnici. Snažil bych se ve vší slušnosti dostat k vedoucímu lékaři a žádal bych vysvětlení toho, proč některé věci nejsou v konkrétní porodnici možné. K pohovoru bych si vzal dulu, pokud to tedy není zrovna porodnice, která nemá ráda duly. Dula často umí tlumočit požadavky dané ženy, protože ji dobře zná. Mnohdy se dají překážky odstranit, mnohdy ne, pak je nutný nějaký kompromis anebo jít jinam.
Co myslíte, kdy se české ženy v porodnictví dočkají většího pochopení a citlivějšího přístupu?
Situace se opravdu mění. Já nemám moc rád, když se české porodnictví vykresluje jako nějaké nepřátelské prostředí. V českém porodnictví je o dost méně intervencí než ve všech okolních státech. A kdy se to začne měnit ještě víc? Myslím, že pro rodičky v zásadě nastává ideální doba teď – porodnic je příliš mnoho, porodů v nich ubývá, takže porodnice teď budou vstřícné. Nevstřícné porodnice pocítí největší odliv porodů. Něco se dá zachránit marketingem, ale pokud není postaven na tom, co se v dané porodnici reálně děje, pak i sebelepší marketing rodičky brzy prokouknou.
Kdy u nás bude třeba běžná volba mezi klasickou porodnicí a porodním domem, který je takovým ideálním kompromisem vlastně pro všechny strany?
Nevidím, že by v dohledné době někde vznikl samostatně stojící porodní dům, ale věřím, že mnohé porodnice si zřídí funkční centra porodní asistence. My jedno takové v Ostravě při perinatologickém centru budujeme a pokud půjde vše podle plánu, bude to opravdu přelomové. Těším se na to.