Jaký je život na vesnici. Kde čerpá energii, ale také na co se soustředí při výchově svých dětí. O tom všem jsem si povídala s Andreou Růžičkovou.
Před časem jste v jednom rozhovoru řekla, že občas zažíváte krize. S čím jsou spojeny a jak je řešíte? Máte na ně svůj recept?
Kdybych krize nezažila, asi bych byla jediná na světě. Bez krize se nemůže nikdo z nás rozvíjet. Je naší součástí a pokud ji překonáme a správně ji pochopíme, dokáže nás posunout o pár levelů dál. Jde o krize běžné, když třeba máte pocit, že nezvládáte rodičovství, podle svých představ, když nevíte co máte dělat, jak reagovat…když onemocníte vy nebo děti…to všechno jsou krize, které odbourávají představu o dokonalém životě. Řešíme je různě. Některé věci trpělivě přečkáme. O jiných dlouho debatujeme, hledáme spojitosti se sebou samým. Někdy si dáme poradit našimi rodiči. Je to různé. Ale ať je to tak, nebo onak, přijímáme je jako zlomové body, které přicházejí, aby jsme se posunuli o něco dál, fyzicky nebo mentálně.
Jak dlouho jste kojila své děti? Jaká jsou vaše pozitiva i negativa dlouhodobého kojení.
Tobiáše 1,5 roku přestala jsem protože měl slabé zoubky, chtěl hodně kojit v noci a hrozili mu kazy. I když jsem se všude možně dočetla, že to kojení způsobuje od 2 nezávislých dentistek to bylo potvrzeno. Takže to byl dost náročný proces pro oba. S Jáchymem to bylo jiné. Toho jsem kojila 2,5 roku. Ten i když v puse od dětství žužlal kameny a železné náčiní v kuchyni, což je strašák na sklovinu, má prostě dokonalé zuby bez jediného kazu či defektu. Prostě to má jinak. Už to mi ukázalo, jak je každé dítě jiné. Snažím se je pozorovat a naslouchat, snažím se je jako človíčky pochopit, jak asi cítí, přemýšlí a vnímají svět. Podle toho zasahuji. A vlastně u každého jiným způsobem.
Je pro Vás život na vesnici stále naplňující nebo vnímáte, že vám občas chybí ruch velkoměsta?
V Praze jsme velmi často, téměř každý týden. Malý byt jsme si nechali a je to takovej náš hotel, když jsme v Praze pracovně, nebo jdeme za kulturou, nebo rodinou a přáteli. Díky tomu si i pravidelně s manželem děláme psychohygienu. Když mám takzvaný „přetlak“ tak jedu na jednu noc do Prahy, jen tak sama. Zařídit co potřebuju, dát si masáž, nebo jen tak spočinout v tichu. My jsme v podstatě pořád spolu, s manželem jsme oba dva na tzv. „volné noze“ a pracujeme z domova. A každý kdo ví, jaké je to něco tvořit s dětmi za zády, tak ví, že někdy je to prostě potřeba, na chvilku odlítnout. Ruch mi nechybí. Stačí mi to takto jednou za čas. Příroda a vesnice nám momentálně dává mnohem víc. Svobodu. Ale třeba až kluci povyrostou, bude to jinak.
Kdybych krize nezažila, asi bych byla jediná na světě.
Jaké jsou oblíbené hračky Vašich synů Tobiáše a Jáchyma?
Tobiáš miluje lego. Je tak zdatný, že nestačíme koukat, vymýšlí si vlastní modely které jsou někdy víc vymakané než originální. Má opravdu talent, třeba bude jednou architekt :-D a do toho moc rád a skvěle kreslí. To je zděděná linie Růžičků, děda , praděda, strýcové a vlastně i Mikoláš, jsou výtvarníci. Jáchym miluje vláčky. To je jeho nejmilovanější hra, taky se v nich rád vozí.
Kdybych krize nezažila, asi bych byla jediná na světě.
Andrea Růžičková
Čtete dětem pohádky? Které jsou jejich nejoblíbenější a jaká je Vaše nejoblíbenější pohádka?
Čteme každý večer před spaním, střídáme slovenské i české pohádky, moderní i ty klasické. Neoblíbenější je vždy v každém období jiná. Proměňuje se to. Máme rádi ale moc slovenskou pohádku „Bola koza rohatá“. Hodně se u toho chechtají.
Vaříte? Jakou kuchyni preferujete? Jaké je nejoblíbenější jídlo Vaší rodiny?
Vařím skoro každý den. Jsem prostě máma u plotny a nestydím se za to. Velmi mi záleží na kvalitě jídla i na zdroji odkud jídlo pochází. Jsem v tom dost přísná. Dětem povoluji všechno, nemají žádné zákazy, ale to vše můžou až po kvalitním základu. Nejoblíbenější je vývar z hovězích kostí nebo slepice. Pak dělám často polévky mixované, protože děti nechtějí jíst zeleninu, tak jim to prostě rozmixuju do krému. Pak si třeba pečeme domácí chleba, nebo vyrábíme domácí jogurty. Za kopcem máme úžasný statek, je to náš zdroj kvalitních surovin, masa, mléka i sezonní zeleniny.
Jste ochotná se podělit o nějaký rodinný recept?
Rodinný recept ani nemám. Já vše dělám tzv. „na přírodno“, nepoužívám žádné umělé dochucovadla. Vše je na olivovém oleji nebo másle ghí. Orestované a pak dušené ve vodě jen se solí, jemným kořením a bylinkami.
Máte nějaký cestovatelský sen? Místo, kam byste se chtěla podívat s rodinou? A proč zrovna toto místo?
Těch snů je opravdu mnoho od Madeiry až po Fidži :-DDD Zatím ale volíme krátké lety v Evropě.
Co Vám naposledy vykouzlilo úsměv na rtech?
Určitě nějaký vtip mého manžela :-D Máme dost specifický smysl pro humor a díky Bohu společný.
Je něco – situace, společenské téma, nad kterým poslední dobou hodně přemýšlíte?
Svět, válka a mír. To je moje vnitřní téma a hledání odpovědí. Nekonečné otázky na Pána Boha, který mi odpovědi dávkuje velmi pomalu skrz můj osobní svět, mojí rodinu. Dostávám se tak ale blíž srdci a to je ta odpověď. Vše co chceme změnit, změňme nejdřív ve svém vlastním srdci. Vše co nám vadí na ostatních, změňme nejdřív v sami sobě.
Jsme časopis Matka a dítě. Máte pro naše čtenářky vzkaz, přání, které byste jim chtěla sdělit?
Nebojte se! Strach nás paralyzuje, dostává do křeče a přivádí nás k ne dobrým rozhodnutím .To, co naše děti aktuálně potřebují, je klidný rodič, který je přítomen. Ne jen tělesně, ale i mentálně. V dnešní digitální době je to nesmírně náročné, odvádí nám totiž pozornost, od všeho co je důležité a živé. Vím o čem mluvím a sama se s tím učím pracovat. A zrovna odsud vlastně vychází ten největší strach. Jednak dění světa, přespříliš negativních informaci, nebo falešné, umělé a vyfiltrované životy na sociálních sítích.
Foto: archiv Andrey Růžičkové