Podle moudrého a zkušeného onkochirurga Jana Žaloudíka z Masarykova onkologického ústavu v Brně stojí, a taky padá, každý zdravotnický systém v každé zemi na čtyřech základních pilířích – organizace, finance, vzdělávání a inovace.
A jak to tedy dneska, z hlediska těchto čtyř pilířů, vlastně vypadá v tom našem zdravotnictví v mé rodné zemi?
Organizace jenemoderní, zastaralá, obsolentní. Nádavkem nemilosrdně požírající nenasytně další a další odborný personál s efektem Otesánka. Tady nám ani ten prazvláštní „Projekt Ukrajina“ nepomůže. Bez zásadní systémové změny organizace práce lékařů a sester naprosto neřešitelné. A rovněž tak nebezpečné pro naše pacienty. Zatím si jich moc ale nestěžuje, takže Vivat status quo!
Letos se bude dělit doslova závratná „kořist“, více než 320 miliard korun českých, o které se ani pověstnému Ali Babovi a všem těm jeho početným a nenažraným loupežníkům ani v těch nejtučnějších letech nesnilo. A přece to nebude stačit. Quo usque tandem?
Kdo bude, a hlavně jak, učit a vychovávat ty naše mladé doktory? Germáni? Angláni? Amíci? A ví to vůbec někdo z těch vážených českých lékařských universitních profesorů? A co jste prosím Vás pro to, aby se těm našim lékařským dětem dostalo dobrého lékařského vychování, za dobu trvání těch Vašich často skvělých kariér skutečně vykonali? Kromě toho nekonečného žvanění a intrikování, samozřejmě. Zadarmo ani kuře nehrabe, že?O lékařských fakultách raději až někdy jindy. Prozatím je nechejme být, aby si mohly v klidu mumlat tu jejich novou „Mantru 15%“. Jaká marnost.
Když se narve více peněz do inovací, o to méně zbyde pro personál. Jako na tý houpačce. Přitom je ale více než žádoucí, aby ty inovace zaváděl motivovaný a spokojený personál.
Dá se s tím naším zdravotnictvím, v čase který máme tady ještě vyměřený, cosi systémového vůbec provést?
Politici nejsou nijak zvlášť motivovaní, neboť konzumenti zdravotních služeb, tj. naši pacienti, jsou ve své většině stále ještě docela dost spokojení, za málo peněz dostávají hodně muziky. A jakási „nespokojenost“ zdravotnického personálu je stále ještě našim politikům spíše k smíchu.
My lékařisvůj hořký osud tady v těch Czech Lands sami změnit v současné době nedokážeme. Chybí nám výrazné osobnosti, skutečných lídrů je v české medicíně ještě méně než šafránu. Varující a burcující emeritní profesor Pavel Pafko sám nic nezmůže ale aspoň to ladí lékařovu uchu. Prezident velké lékařské komory Milan Kubek je generálem bez vojska. Předseda Purkyňovy společnosti Štěpán Svačina sice jakési vojsko má, avšak ve skutečnosti nemají zájem o nic.
No a vtipnému a trefnému bajkaři Janovi Žaloudíkovi dochází pomalu ale jistě ono existenciální fluidum, bez kterého psát prostě nelze. Ještě že stačil ze své senátorské sesle zařídit ty inkontinenční pomůcky těm opravdu potřebným pacientům – díky, Jendo! No a ti odboráři Dáša Žitníková a Martin Engel již dávno vytvořili známé populární žertovné duo, se kterým si každá Exekutiva, a musím uznat že oprávněně, vytře kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv leda tak Dupu.
Zdravotničtí organizátoři ze všech možných stupňů naší státní správy i té samosprávy neudělají taky nic. Co kdyby, nedej pane Bože, udělali něco, co třeba i jen trochu pozmění zaběhané způsoby, zvyky či rituály?
Zdravotní pojišťovnystále ještě „trpí“ tím úplně nejbazálnějším problémem, že ani 29 roků po změně politického režimu v naší zemi vůbec snad ani neví, jak se mají chovat a jednat. No přece jako ty skutečné finanční instituce! Jaká marnost. Takže taky nic. A ty bludy o jakési „tvorbě sítě“ zdravotnických zařízení snad do světa už nikdo soudný taky moc nevytrubuje.
O managerech a managementech nemocnic, poliklinik či léčeben byla již taky nejspíše jakási řeč. Tito nefalšovaní Slouhové většinou stejně jen a pouze a často s velkým nadšením slouží svým Pánům, tj. zřizovatelům nejrůznější provenience. Nic jiného je ani nezajímá. Proč taky?
Obchodníci jsou spokojeni. Výrobci už méně. Aspoň někdo! Kšefty kvetou, navíc často za ty světový ceny, že?
Lékárníci mi snad prominou, že se o nich a jejich zázračných pilulkách protentokráte nezmíním.
Naši praktici by se tak rádi vyrovnali svým zářným vzorům, tj. praktikům v Německu, v Rakousku či ve Švýcarsku. Avšak dokud budou „slastně podléhat“ tomu jednotnému velení těch emeritních hradeckých plukovníků, tak se bude ještě dlouhou dobu jednat jen o ryze zbožná přání. Jaká marnost. Kolegové Roman Prymula a Svatopluk Býma byli dlouhá léta navyklí řešit problémy „podle té brožury“ – stále si ještě i já ve svých 56 letech nostalgicky vzpomínám, z doby kdy jsem povinně jeden celý dlouhý rok sloužil v řadách ČSLA, na ty nezapomenutelné předpisy v rudých nepromokavých obalech – Zdrav 1-1, Zdrav 1-2 a taky Všeob P-41. Tam snad bylo fakt všecko…
Naopak moc se mi líbí ten prezident všech českých zubařů Roman Šmucler. A i když se jedná „jen“ o stomatologického specialistu, tak nejspíše díky think-tanku zvaného „Nova-TV-Tabu“ má, jako jeden z mála kolegů, skutečný přehled o celém systému. Jen tak dál!
Zdánlivě tak to naše české zdravotnické Bezčasí připomíná ono absurdní nekonečné čekání na toho pana Godota. Jeho skutečné jméno je však Ekonomika. Ano Ekonomika! Jenom je docela škoda, že to již nebude řízená termojaderná reakce, nýbrž nikým a ničím nekontrolovaný výbuch…
Tož tak.
MUDr. Vít Mareček