Onemocnění COVID-19 a duševní zdraví

Koronavirus, ilustrační foto. Zdroj: Pixabay.com

S dosud neustupujícím pandemickým šířením viru SARS-CoV-2 vyvolávajícím onemocnění COVID-19 se stále zřetelněji v důsledku nutných protiepidemických opatření rýsuje otázka zátěže lidské psychiky. Tato virová pandemie představuje velmi komplexní problém, který má kromě dopadu na zdravotní stav i vliv na mnoho dalších oblastí lidského života. Důsledky této situace se projevují i ve sféře sociální, politické, ekonomické, v náboženství nebo v kultuře.

Jak opakovaně uvádějí studie publikované například autory z oddělení klinické a experimentální medicíny na univerzitě v italské Foggii, lékaři z oddělení psychiatrie z univerzitní nemocnice v Záhřebu, nebo z amerického pracoviště na Georgetown university ve Washigtonu, odhaduje se, že psychosociální dopady pandemie by mohly ve svých důsledcích převážit dopady medicínské, které už samy o sobě jsou značné. Jedná se o zvýšený výskyt potíží v oblasti duševního zdraví – zvýšené napětí pramenící z pocitu nezvládání vlastní role, nárůst domácího násilí, zneužívání alkoholu a drog jako důsledek zvýšeného stresu, zaměstnanecké problémy, včetně pracovního přetížení, stresu plynoucího z nezvyklých rolí, změněných pracovních podmínek, strachu a konfliktů, které odrážejí napětí ve společnosti. Časté jsou také obavy z infekce a izolačních opatření, z možnosti zhroucení sociálně podpůrných sítí, společenských zvyků a podpůrných mechanismů. Zvýšený stres, strach a úzkost ve spojení se stigmatizací a sociálním vyloučením nemocných a jejich rodin, případně i zasahujících pracovníků. Zvýšený stres a strach, vyplývající z možných rozdílů v přístupu a dostupnosti zdravotní a psychosociální pomoci.

Potíže v oblasti prožívání a chování spojené s narušením každodenních aktivit

Nejistota a vleklost, jako přirozené rysy pandemie, mohou stimulovat vysokou úroveň stresu spojeného s výraznými psychickými, fyzickými a sociálními problémy, jako je zvýšená sklíčenost, podrážděnost, vyčerpání, nespavost a nechutenství, narušení kognitivních a sociálních funkcí, zvýšený výskyt psychických poruch, včetně depresivních a úzkostných, psychosomatická onemocnění, syndrom vyhoření a ztráta soucitu. V oblasti chování se může projevit nárůst zneužívání návykových látek (alkohol, léky, drogy, tabák), vzestup domácího násilí, společenská stigmatizace, možnost vyloučení těch, kdo jsou nakaženi nebo pokládáni za více ohrožené, úbytek dobrovolníků z pracovních týmů, nárůst poptávky zdravotnických a psychologických služeb.

Tyto jevy mohou být reakcí na primární zdravotní potíže (nemoc, zdravotní komplikace), nebo na sekundární důsledky (ztráta zaměstnání, narušení rutinních činností), či mohou mít příčinu ve vleklé nejistotě, strachu a stresu. Lidé s předchozími duševními problémy, včetně psychických poruch (demence nebo chronické poruchy), mohou být při pandemii zahlceni dalšími stresory, mohou špatně zvládat situaci a zažívat zhoršení již stávajících symptomů.

Pokud zadáme příslušná klíčová slova do světového vyhledávače odborné literatury – databáze PubMed –, získáme odkazy na mnoho desítek odborných článků, které byly v posledních měsících publikovány v renomovaných časopisech. Převaha se jich zabývá problematikou mentálního zdraví, stavy úzkostí, strachu, beznaděje, depresemi, nespavostí, alkoholismem, sebevražednými sklony, domácím násilím, stigmatizací pacientů nemocných COVIDEM-19. To vše v souvislosti se sociální izolací, zásadním omezením sociálních aktivit a kontaktů, strachem z onemocnění, obavami o ztrátu nejbližších, problémy, důsledky současné situace.

Světová zdravotnická organizace (WHO) se dlouhodobě věnuje studiu faktorů zodpovědných za vznik pandemií

WHO sleduje pandemie z hlediska jak zpětné analýzy, tak výhledu do budoucna. Kromě růstu světového obyvatelstva, postupující urbanizace, expanze civilizace do původně neobydlených izolovaných lokalit, změn klimatu, vlivu globálního cestování, válečných konfliktů a množství zemí s velmi nízkou úrovní zdravotnické péče, stejně jako s vysokým průměrným počtem pacientů na jednoho lékaře, je tu faktor vlivu zrychleného předávání informací. A to v důsledku globálních informačních sítí, mnohdy nekvalitních, neověřených informací, polopravd nebo poplašných zpráv. V příštím roce má být podle odhadu WHO na mobilních sociálních sítích napojeno 90 % světového obyvatelstva.

V souvislosti s pandemií SARS-CoV-2  byl poprvé použit nový termín “infodemia”

Jedná se o jev označující epidemické šíření viru, ale v tomto případě viru informačního. Bohužel, daný jev má přímý a velmi negativní dopad na veřejné zdraví. Z tohoto důvodu otevřela WHO novou informační platformu – Information Network for Epidemics. Tato platforma shromažďuje a uveřejňuje seriózní a ověřené informace o COVID-19 a jeho virovém původci. Přesto však stále převažuje trend, že obyvatelstvo upřednostňuje sociální sítě spolu s neověřenými informacemi, které se na nich velmi rychle a nekontrolovaně šíří. Zásadním, zjevně viditelným důsledkem infodemie je pak zvyšující se psychický stres a úzkosti. Pro zmírnění těchto dopadů je nutné pomáhat sociálním médiím lépe porozumět odborným problémům spojeným se současnou pandemickou situací, správně informovat, poukazovat na odborně podložené informace a vysvětlovat je s pomocí odborníků ze zdravotnictví a vědecké komunity.

Na základě studií, převážně z mnohamilionových městských aglomerací uzavřených v průběhu první vlny pandemie do úplné izolace, se ukazuje, že nejvhodnější první pomocí ze strany psychologů byla podpora psychické odolnosti spolu se snahou zabránit panice a vysvětlování důležitosti naděje a empatie. Ovšem po uvolnění se jeví jako potřebná v určitých případech kognitivní terapie. Zejména u lidí, u nichž dlouhodobě převládají stresové symptomy, a to i po vymizení stresových spouštěčů.

Jak jsme na tom v České republice

V české populaci je pozorován v souvislosti s pandemií SARS-CoV-2 nárůst prevalence úzkostných a depresivních stavů. Vzhledem k tomu, že ekonomická situace se nevyvíjí dobře, je možno očekávat další nárůst duševních obtíží včetně zvyšování prevalence sebevražd.

V červenci letošního roku byla publikována studie českých autorů, kteří rozebírají jak přímé dopady pandemie koronaviru na fyzické zdraví a ekonomickou situaci obyvatel České republiky, tak významný dopad na duševní zdraví obyvatelstva. Autoři uvádějí, že v první fázi pandemie trpělo zhoršeným duševním zdravím, tj. příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti, 20 % respondentů, což představovalo více než trojnásobný nárůst v porovnání se stavem před pandemií (6 %). Nejvíce zasaženy pak byly ženy, a to převážně ženy s dětmi, mladí lidé ve věku 18 – 24 let a lidé z domácností postižených značným propadem příjmů (Bartoš V., Cahlíková J., Bauer M., Chytilová J. Dopady pandemie koronaviru na duševní zdraví. Studie institutu IDEA antiCOVID-19, #22/2020, 3. 8. 2020, ISBN 978-80-7344-534-0).

Závěrem je nutno zmínit, že účinek koronavirové pandemie na duševní zdraví člověka není dosud systematicky studován, ale přesto bylo v odborné literatuře již konstatováno, že se u onemocnění COVID-19 projevuje tzv. rippling effect („vlnový jev“, též dominový – když počáteční narušení systému se šíří směrem ven a ruší čím dál větší část systému), částečně ovlivněný reakcemi jak politiků, tak celé společnosti. Koronavirus poukázal na negativní stránku globalizace, na to, jak snadno a rychle může virus cestovat mezi lidmi kamkoli na světě, a to s devastujícím účinkem. Na COVID-19 je možno nahlížet i jako na jakýsi „budíček“ globální solidarity a empatie, poukazující na vhodnost otevření dostupnosti kvalitního vědeckého vzdělání a volné výměny odborných informací, stejně jako na lepší mezinárodní spolupráci. To vše by znamenalo vhodnou obranu proti šíření polopravd a nepodložených informací, které jsou svým způsobem virulentnější než virus sám.

Prof. RNDr. Vanda Boštíková, Ph.D., Katedra epidemiologie Fakulty vojenského zdravotnictví Hradec Králové, Univerzita obrany v Brně