Jak se šíří toto virové onemocnění, jaké jsou jeho příznaky a proč je důležité očkování o tom budou následující řádky.
Latinským názvem poliomyelitida je vysoce nakažlivé virové onemocnění nervového systému, které postihuje míchu, a které může způsobit celoživotní ochrnutí a někdy i smrt. Před zahájením očkování u nás onemocněly poliomyelitidou stovky dětí, desítky zemřely.
Když v roce 1939 proběhla na území ČR velká epidemie přenosné dětské obrny s následnými vlnami po třech až pěti letech bylo od roku 1957 zahájeno očkování nejdříve neživou a následně od roku 1960 živou očkovací látkou. Díky úspěšnému očkovacímu programu Česká republika v roce 1961 dosáhla statusu „polio-free“ země (tzn. země, ve které se nevyskytuje virus poliomyelitidy).
Světová zdravotnická organizace označila Evropu jako region bez viru obrny („polio-free“) v roce 2002.
Nárůst a velký výskyt dětské obrny se objevil na území blízkého východu v pásmu Gazy. Díky špatným hygienickým podmínkám, náročné politické situaci, kdy se začala dětská obrna šířit velkou rychlostí.
Jedinou účinnou prevencí proti onemocnění poliovirem je očkování. V České republice se používá neživá očkovací látka, proto zde riziko vzniku onemocnění z vakcín derivovaných poliovirů nehrozí. Očkování dětí se provádí neživou (inaktivovanou) očkovací látkou (IPV), která je součástí očkovací látky proti záškrtu, tetanu, černému kašli, přenosné dětské obrně, žloutence typu B, onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae typu b.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je doporučeno očkování dospělých a pro cestovatele do zemí, kde se poliovirus stále ještě vyskytuje. Jeho cílem je zabránit přenosu polioviru z rizikových zemí tam, kde byl virus již vymýcen. Riziko přenosu polioviru se snižuje podáním dodatečné dávky očkovací látky proti poliomyelitidě (tzv. booster). Proto WHO doporučuje obyvatelům a návštěvníkům zemí s výskytem polioviru, aby se nechali očkovat proti polioviru během 12 měsíců před cestou do rizikové země, případně při vycestování z této rizikové oblasti.
POZOR, očkování nechrání člověka celoživotně!
Proto je nutné, aby dospělí cestovatelé, kteří se chystají odcestovat do zemí s výskytem polioviru, byli proti poliomyelitidě přeočkováni. Očkování proti přenosné dětské obrně zabrání nejen onemocnění, ale také případným pozdním neurologickým následkům.
V dětském věku probíhá většina infekcí bez příznaků a pouze u jedné z 200 až 300 nakažených osob se vyvine závažná forma onemocnění, která vyvolává ochrnutí. Život ohrožující komplikací je obrna dýchacích a polykacích svalů.
Přenosná dětská obrna zahrnuje následující klinické projevy: akutní nástup neúplné obrny jedné či více končetin, typické je asymetrické postižení. V postižené končetině jsou částečně nebo zcela chybí šlachové reflexy bez zjevné příčiny a bez ztráty smyslových nebo poznávacích funkcí; ochrnutí vzniká jen u 1 % nakažených.
Dětská obrna
Inkubační doba: obvykle trvá 7 až 14 dní, rozsah může být 3 až 35 dní.
Původce: virus poliomyelitidy typu 1, 2 a 3.
Zdroj: nemocný člověk nebo osoba s bezpříznakovou infekcí.
Přenos: Virus poliomyelitidy se přenáší z člověka na člověka fekálně-orální cestou (šíření infekční choroby, kdy se choroboplodné zárodky přítomné ve stolici nakaženého dostanou do trávicího traktu jiného jedince) nebo orálně-orální cestou (nákaza se přenáší od osoby postižené prostřednictvím jejích slin), méně často kontaminovanou vodou.
Období nakažlivosti, vnímavost a imunita:
Infikovaný je nejnakažlivější několik dní před a po začátku onemocnění, ještě několik týdnů vylučuje poliovirus stolicí a sliznicemi úst a nosu. Virus vylučují také osoby s bezpříznakovou nákazou, tj. 80 % ze všech nakažených. Osoby se sníženou obranyschopností mohou virus ve stolici vylučovat měsíce až roky.
Text: Markéta Křížková
Foto: Shutterstock