Pokud jste přirozeně hubení či štíhlí, je běžné myslet si, že jde o výsledek vašich stravovacích návyků a zdravého životního stylu – a vyvozovat z toho, že tělnatější lidé jsou takoví, protože se přejídají a málo cvičí, napsal australský zpravodajský server 9NEWS.
Ovšem podle některých expertů je objem našeho těla mimo naši kontrolu stejně jako například barva očí. A hubení lidé by měli pochopit, že je to převážně štěstí, že se jim daří udržet si menší velikost oblečení.
Akreditovaná dietoložka Fiona Willerová uvádí, že kdyby se podívala čistě na něčí jídelníček, nedokázala by z něj odvodit, zda jde o hubeného člověka, nebo naopak osobu s nadváhou či trpící obezitou. „Kvalita stravování štíhlejších lidí se od stravování těch obéznějších zase tolik neliší,“ řekla.
„Existují objemnější lidé, kteří se stravují velmi dobře, a hubenější lidé, kteří se stravují hrozně. Tělesná váha je natolik mimo naši kontrolu, že jde v podstatě o genetickou loterii, díky níž si štíhlejší lidé udržují nižší hmotnost s menším úsilím,“ dodala.
Obezita je velmi stigmatizovaná. Nový výzkum zjistil, že obézní jsou často vnímáni jako „podřadní lidé“ – a to dokonce i ze strany jiných otylých lidí. Způsob, jakým s nimi nebo o nich ostatní mluví, je zbavuje lidské důstojnosti, protože většina lidí nechápe komplikovanost tělesných rozměrů.
„Obezita je složitý problém, který umocňuje bída a v němž jsou zahrnuty i významné genetické, psychologické a ekologické složky,“ uvedl v prohlášení výzkumník Liverpoolské univerzity Eric Robinson. „Stigma obklopující obezitu je ve skutečnosti bariérou, která brání udělat dlouhodobé změny vedoucí ke zdravému životnímu stylu.“
Podle Willerové často štíhlejší lidé, kteří mají nezdravé stravovací návyky – jedí spoustu pizzy a koblih a zapíjejí je slazenými limonádami, a přesto zůstávají hubení, usuzují, že tělnatější lidé musí jíst mnohem víc než oni.
„Tihle lidé, kteří si navzdory své špatné stravě relativně snadno udržují nízkou váhu, si myslí, že obéznější člověk musí mít stravu, která je ještě mnohem méně zdravá než ta jejich,“ řekla Willerová. „Ale já vím, že to není pravda.“
Když se člověk snaží zhubnout prostřednictvím diety nebo cvičení – a pak si nižší hmotnost udržet – jde o mučivý proces. Hormony hladu vyjí jako poplašné sirény a ječí na dotyčného, aby se najedl. Odolat jídlu je téměř nemožné s ohledem na to, jak dostupné jsou v moderní společnosti pokrmy určené k okamžité konzumaci.
„Čím dál tím víc přicházíme na to, jak je těžké dosáhnout trvalého úbytku hmotnosti,“ dodala Willerová. „Když se lidé snaží zhubnout, musí na to myslet každou chvíli a každý den. Hlad je budí uprostřed noci – v lékařském světě se tomu říká ‚léčebná zátěž‘,“ uvedla.
To ale neznamená, že by se lidé měli zcela vzdát snahy. Willerová ovšem doporučuje úplně zapomenout na velikost těla a hmotnost, a soustředit úsilí na vylepšení zdraví. Protože jíst zdravá jídla a cvičit má neuvěřitelné zdravotní přínosy bez ohledu na číslo na váze nebo cedulce oblečení.
Podle odborníka na obezitu a bariatrického chirurga Paula Burtona je dlouhodobé zhubnutí pro tělnatější osoby prakticky nemožné bez bariatrického zákroku – tedy operativního zmenšení žaludku. A není to proto, že by se tito lidé nesnažili.
„Hmotnost máme geneticky vtištěnou. Lidé jsou pohánění k tomu, aby konzumovali jídlo tak, aby byla jejich tělesná hmotnost na úrovni, na kterou jsou naprogramovaní,“ řekl Burton.
„Proto je držení diety tak nesnadné. Lidé to mohou krátkodobě zvládnout, ale z dlouhodobého hlediska bohužel naskočí sofistikované tělní kontrolní mechanismy a prostřednictvím nesnesitelného hladu a chuti vtáhnou lidi zpátky tam, kde si tělo myslí, že by mělo být,“ dodal.
ČTK