Albertova sbírka: Informace pro lékaře, profit pro pacienty

profesor Zdeněk Krška

Při příležitosti vydání první kompletní monografie Onemocnění slinivky břišní z nové reedice Albertovy sbírky jsme požádali o rozhovor prof. MUDr. Zdeňka Kršku, DrSc., přednostu I. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Pan profesor se stal odborným garantem nejen tohoto titulu, ale i celého dlouhodobého projektu.

Pane profesore, co bylo impulzem k obnovení edice moderní Albertovy sbírky?

V pregraduálním a postgraduálním vzdělávání se pohybuji celý profesní život. Měl jsem možnost se jej aktivně účastnit nejen u nás, ale i v zahraničí. Velmi rád udržuji kontakt se svými bývalými studenty, kteří pracují v různých odbornostech v Česku i v mnoha dalších zemích. Získávám od nich inspiraci a snažím se se svými kolegy vyhodnotit, kde „nechal tesař díru“. Měl jsem a mám štěstí, že mohu pracovat a vést největší českou chirurgickou kliniku, která má nejen mimořádný počet operačních výkonů a ošetření, excelentní preklinické a teoretické zázemí, výborné kontakty se zahraničím, ale též historické závazky. To, co chybí v současných literárních zdrojích, je určitá nit spojující obory v diagnosticko-terapeutických úvahách a postupech. Denně sice pracujeme s elektronickými daty v různých databázích s nadbytkem nejčerstvějších údajů, obecně však lékařská veřejnost postrádá kostru, na kterou lze data v určitém systému navěšovat. Samozřejmě i tato kostra podléhá v přílivu informací určitému opotřebení. Přesto však je stálejší, odolává déle a hlavně umožňuje orientaci směrem k aktuální literatuře. Impulzem bylo vytvoření takové edice, která by aspirovala být tímto stavebním prvkem, touto kostrou. To, že impulz vyšel z invazivních oborů, souvisí s faktem, že právě tyto, díky svému místu v diagnostice a léčbě většiny stavů, stojí na vrcholu pyramidy a představují často ultimum refugium. V důsledku vysoké specializace, především interních oborů, chybí napříč obory jakýsi univerzální lékař, který by nálezy a vyšetření zhodnotil komplexně. Definitivním zhodnocením stavu a indikací k intervencím jsou pak zatěžováni lékaři „invazivních – operačních“ oborů. Ti pak musejí mít širší znalosti a přehled. Totéž je vzhledem k rozvoji oborů nutné požadovat i u lékařů neintervenčních oborů, především u lékařů prvního záchytu. Právě na tom záleží další osud pacienta.

Albertova sbírka vždy měla v české i mezinárodní medicínské literatuře mimořádné místo. Můžete nám její poslání přiblížit z historické perspektivy a rovněž z dnešního pohledu?

Mimořádné postavení Albertovy sbírky vycházelo z její koncepce. Vedena byla sice jako sbírka prací z chirurgických oborů, nepřinášela ale jen top práce. Vždy se vyznačovala také interdisciplinárním přesahem. Prakticky každý její díl znamenal přínos i petrifikaci poznatků získaných v praxi a vodítko pro další výzkum a vývoj. Byla tedy předzvěstí toho, co chybí i dnes. Je ironií, že na její absenci nás upozornili kolegové z interních oborů, jmenovitě například hematolog prof. MUDr. Jan Kvasnička, DrSc. Kolegové hodnotili její exkluzivitu, meziuniverzitní vazby a vysokou úroveň. Albertova sbírka byla a i nyní je koncipovaná jako široký projekt. Rozhodně nechce kanibalizovat ani být náhradou či parazitem jiných monografií, ať již komplexních, přehledových, nebo děl speciálních. Jejím úkolem naopak bude sdělovat aktuální informace v dané problematice a uvádět v recentních citacích zdroje pro možné rozšíření znalostí.

Zásadním prvkem znovuobnovení Albertovy sbírky je i naše hluboká úcta k odkazu prof. MUDr. Eduarda Alberta, jednoho z největších Čechů chirurgické historie, který je v našich zemích mírně opomíjen, ale v Evropě i ve světě je neskutečně uznávaný. V letošním roce (26. 9. 2020) si připomeneme 120. výročí jeho úmrtí. Jeho jméno nám jako Arabelin prsten otevírá přístup k zahraničním odborníkům, ať již oponentům, či spoluautorům!

Co je cílem této reedice? Dá se srovnat její tehdejší význam se současností?

Význam lze hodnotit až po čase, nelze jej předjímat. Samozřejmě bychom si přáli, aby byl její význam minimálně takový, jaký byl v minulosti. Podobně jako tehdy jsme ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy, Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze a rektorem Univerzity Karlovy prof. MUDr. Tomášem Zimou, DrSc., MBA, navrhli a v prvním díle již realizovali tuto sbírku s velkou úctou jako meziuniverzitní projekt s mezinárodní účastí. Pravidlem je mezinárodní oponentura a účast vybraných zahraničních autorů.

První kompletní monografií se stal titul Onemocnění slinivky břišní. Proč právě toto téma?

Slinivka břišní, játra a zažívací trakt jsou (vedle traumatologie a řady dalších chirurgických oborů) vlajkovou lodí I. chirurgické kliniky, na jejímž založení se profesor Albert zásadně podílel. Stejně tak usiloval o zavedení výuky chirurgie v češtině. S klinikou vznikl základ pro chirurgická oddělení a kliniky nejen v českých zemích, ale i v severních a východních oblastech tehdejší monarchie. Onemocnění slinivky jsou na vzestupu a mnohé není ještě zdaleka dořešeno – jak po stránce diagnostické, tak terapeutické. Současně má klinika a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Univerzita Karlova jako taková excelentní vztahy s top pracovišti v Česku, Německu, Švýcarsku a dalších zemích, které se zabývají právě léčením onemocnění tohoto orgánu. Operace a výkony na něm bývají označovány jako Rolls-Royce chirurgických intervencí. Výběrem tohoto orgánu jako nosného programu prvního dílu jsme chtěli vzdát poctu nejen profesoru Albertovi, ale i využít výjimečné konstelace kontaktů se zahraničními pracovišti a zintenzivnit odborný zájem o nové poznatky o tomto orgánu. Je ironií a do jisté míry i logickým vývojem, že již bezprostředně po vydání této publikace i za naší účasti Světová hepatopankreatobiliární chirurgie (2/2020) ještě více akcentuje chirurgický přístup k léčbě maligních nádorů slinivky. Více se prosazuje radikalita operačních výkonů včetně rozsáhlých vaskulárních resekcí, což plně zapadá do koncepce monografie. Systém platí, aktualizaci lze navěsit.

Co byste popřál novému vydání Albertovy sbírky do budoucna?

V současné době se blíží vydání dalšího dílu Albertovy sbírky, další dva jsou rozpracovány. Název sbírky skutečně zahraniční autory láká a přál bych si, aby tomu tak bylo i nadále. Podobně vznikají další díly týkající se traumatologie, ortopedie, onemocnění páteře a ruky. Na všech se opět podílejí zahraniční účastníci.

Přál bych si, aby tato edice Albertovy sbírky přinášela stále nové informace a aby jí zůstala mimořádná kvalita tisku a zpracování, a aby tak byla „ozdobou“ knihovny každého lékaře. Zavázali jsme se, že vždy v racionálním odstupu bude edice plně renovována. Taková je zvyklost i u obdobných, velmi žádaných zahraničních projektů – tzv. kniha za knihu. Navíc bych tomuto projektu přál, aby přetrval stejný zájem kvalitních autorů o aktivní účast při jeho vypracovávání jako dnes a vytrvalost redakce.

Přál bych si, aby Albertova sbírka byla tak jako profesor Albert sám spojujícím prvkem mezi lékaři, nemocnicemi, fakultami a univerzitami. Je koncipována tak, aby řevnivost mezi pracovišti klesla na minimum.

A jak je na závěr vždy zvykem, hlavním mým přáním je, aby Albertova sbírka byla přínosným zdrojem informací pro lékaře, ze kterého budou profitovat především pacienti. Přeji si též, aby zájem o vzdělání mezi lékaři neustrnul, ale konečně začal stoupat a zůstali jsme, stran znalostí a pracovitosti, medicínskou velmocí, jak tomu bylo v minulosti.

(uzi)