Tomáš Martinek si během studia všeobecného lékařství na Masarykově univerzitě v Brně uvědomil, že by rád místo práce v Česku pracoval v Německu. Pro něj byl impuls k tomuto rozhodnutí událost nazvaná Děkujeme, odcházíme, která měla za cíl zlepšit pracovní podmínky lékařů, zejména co se týče platových podmínek. Kromě finanční stránky byl také přitahován transparentnějším systémem vzdělávání v Německu. Díky volnému pohybu pracovních sil v Evropské unii bylo pro něj snadné vydat se za prací do sousední země. V současnosti tam pracuje již devátým rokem a pozoruje, že zatímco mladí lékaři z Česka nadále přicházejí pracovat do Německa, starší se naopak vrací zpět do České republiky.
Tomáš Martinek začal studovat němčinu ve třetím ročníku a strávil také rok studiem ve Vídni. Po absolvování studia začal pracovat v pražské nemocnici Motol a současně se učil němčinu na doučování. Po roce odešel pracovat na kliniku do Dessau. Důvody jeho rozhodnutí byly lepší finanční podmínky, touha získat zahraniční zkušenosti a preferovaný systém vzdělávání v Německu. V Česku je pro získání atestace nutné absolvovat stáže na univerzitních klinikách a lékaři se často museli zavázat k práci v nemocnicích po určitou dobu po atestaci. Naopak v Německu je možné získat atestaci na jednom místě a závazky vůči klinikám neexistují.
Martinek zdůrazňuje, že pro lidi z EU je cesta do Německa jednoduchá, zatímco pro lékaře z arabských zemí je to složitější. Navzdory těžkostem uspět v oboru oční specializace v Německu se mu to nakonec podařilo. Martinek věří, že nedostatek lékařů je problémem v Německu i v dalších evropských zemích a státy se pokoušejí ulehčit cizincům začlenění do pracovního trhu. Podle něj je práce v Německu výhodná zejména na začátku kariéry, ale po atestaci se plat nemocničních lékařů výrazně nezvyšuje. Martinek si ale nedovoluje přemýšlet o návratu do Česka, i když by případně pracoval raději v soukromé sféře než v nemocnici.