O stárnutí očí se často nemluví, dokud se nezačnou ozývat první obtíže. Přitom ke změnám zraku dochází pozvolna a nenápadně, mnohdy bez výrazných varovných signálů. Až postupem času si člověk začne všímat, že čtení vyžaduje větší soustředění, oči se unaví rychleji než dříve nebo že vidění večer není tak ostré jako ráno. Nejde o výjimku ani selhání organismu, ale o přirozený proces, který se v určité podobě týká každého.
Proč oči s věkem nestíhají jako dřív
Jedna z prvních věcí, kterou lidé zaznamenají, je horší schopnost zaostřit. Oční čočka postupně tuhne a ztrácí pružnost a oko pak hůř přepíná mezi blízkým a vzdáleným pohledem. Výsledkem je to známé oddalování textu, hledání lepšího světla nebo únava při čtení. Oči se snaží fungovat stejně jako dřív, ale musí u toho vynaložit víc práce.
S tím přichází i rychlejší únava. Oči se dřív unaví u obrazovky, při řízení nebo i při běžném pohledu do dálky, často se přidá tlak kolem očí nebo bolest hlavy. Tělo tím dává najevo, že zrak už potřebuje víc podpory než dřív.
Šedý zákal
Jedním z nejčastějších onemocnění vyššího věku je šedý zákal neboli katarakta. Dochází při něm k postupnému zakalování oční čočky. Obraz ztrácí kontrast, barvy působí vybledle a světla v noci oslňují víc než dřív. Šedý zákal se dnes řeší chirurgicky výměnou čočky, nejde však o důvod k obavám. Tento zákrok patří mezi běžné a velmi úspěšné operace. Důležité je nepodceňovat zhoršující se vidění a pravidelně chodit na kontroly.
Zelený zákal
Zelený zákal neboli glaukom patří mezi ty diagnózy, které působí nenápadně, ale dokážou napáchat velké škody. Dlouho o něm nemusíte vědět, protože nijak neštípe, nebolí a ani oko nevypadá jinak. Jen pomalu a tiše poškozuje zrakový nerv, často kvůli zvýšenému nitroočnímu tlaku.
Jako první většinou mizí periferní vidění. Ne že byste najednou neviděli, ale spíš si postupně přestanete všímat toho, co se děje po stranách. Když se glaukom zachytí pozdě, škody už nejdou vrátit zpět. Proto mají pravidelné kontroly, zejména po čtyřicítce, obrovský význam.
Věkem podmíněná degenerace makuly
Dalším typickým onemocněním vyššího věku je věkem podmíněná degenerace makuly. Makula je část sítnice zodpovědná za ostré centrální vidění. Když začne degenerovat, člověk vidí rozmazaně přímo před sebou, obraz se může vlnit nebo se objevují tmavé skvrny ve středu zorného pole. Toto onemocnění ovlivňuje schopnost číst, řídit nebo rozeznávat obličeje. Včasná diagnostika výrazně zvyšuje šanci na zpomalení postupu.
Tupozrakost i v dospělosti
Tupozrakost si většina lidí spojuje výhradně s dětmi. A je pravda, že vzniká v raném věku, kdy se zrak vyvíjí. Pokud se ale v dětství neřešila, může se s člověkem táhnout celý život, a v dospělosti se pak často projeví ve chvíli, kdy se k ní přidají další změny zraku spojené se stárnutím.
Najednou si člověk uvědomí, že jedno oko vidí výrazně hůř než druhé. Dlouhou dobu si toho ale nemusí být vědom, protože mozek dokáže rozdíly mezi očima do určité míry kompenzovat. S přibývajícím věkem však tato schopnost slábne a rozdíly v kvalitě vidění se začínají projevovat výrazněji. I proto je potřeba řešit zrak komplexně, ne jen podle pocitu.
Astigmatismus se s věkem často ozve víc
Astigmatismus je typická oční vada, která se dlouho může tvářit nenápadně. Přijde vám, že obraz sice není úplně ostrý, ale dá se s tím fungovat. Mozek si zvykne a člověk má pocit, že „tak to prostě vidí“. Jenže s přibývajícím věkem se mění tvar rohovky a schopnost oka zaostřit, což může astigmatismus zhoršit. Typické jsou pocity únavy očí, mžourání, rozmazané obrysy nebo bolesti hlavy po delším soustředění.
Suché oči
S věkem se mění i kvalita slzného filmu. Oči mohou produkovat méně slz, případně slzy nemají dostatečné složení, což vede k pocitu suchosti, pálení, řezání nebo k nepříjemnému pocitu cizího tělíska v očích. Suché oči se zhoršují při práci s počítačem, v prostředí se suchým vzduchem nebo při dlouhodobém soustředění, kdy dochází k omezenému mrkání. Tento problém bývá často podceňován, přestože suché oko nepředstavuje pouze subjektivní nepohodlí, ale může vést i ke kolísání ostrosti vidění.
Zrak se nemění ze dne na den. Právě proto je snadné jeho signály přehlížet. Člověk si zvykne přizpůsobit se, mžourat, víc si svítit nebo si dávat pauzy. Jenže dlouhodobě tím oči přetěžuje a problém se může zhoršovat.