Základním principem lékařské etiky vycházejícím už z původní Hippokratovy přísahy je zásadaprimum non nocere – především neškodit. Přesto podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) je během poskytování zdravotní péče ublíženo v průměru až jednomu pacientovi z deseti. Celkové náklady na nápravu chyb při poskytování péče pak podle WHO dosahují až 42 miliard dolarů ročně. Na chyby při poskytování zdravotní péče tak doplácejí nejen pacienti, ale i systémy zdravotní péče po celém světě.
Chybovat je sice lidské, ale v případě chyb při poskytování zdravotní péče je cena mnohdy příliš vysoká. Zatímco cenu lidského života nelze vyčíslit, náklady na nápravu chyb vedoucích k újmě na zdraví pacientů již vypočítat lze. A podle odhadů WHO se rozhodně nejedná o nějaké drobné částky. Nedostatečná preventivní bezpečnostní opatření tak mohou výrazně navýšit celkové náklady na poskytování zdravotní péče. Přijímání kroků a opatření, které vedou k předcházení chyb, je podle ministerstva zdravotnictví cestou, jak zvyšovat kvalitu a standardy poskytované zdravotní péče. „Bezpečí pacientů je nezbytností pro zdravotnické systémy kdekoli na světě. Chyby jsou drahé, jak pro pacienta, tak pro systém. Mezi opatření, které předcházejí rizikům při poskytování zdravotní péče v nemocnicích, patří například systém identifikace pacientů, hygienická opatření či prevenci pádů a úrazů. Kromě toho je také důležité zapojení pacientů a posílení jejich aktivní role v léčbě. Zvýšením jejich informovanosti totiž přispívá k jejich bezpečí a zvyšování kvality péče, a to díky jejich zpětné vazbě a spolupráci,“ vysvětlil náměstek ministra zdravotnictví pro legislativu a právo Radek Policar, podle kterého se v České republice na tomto poli pro pacienty už mnohé děje.
Jak neoperovat místo kyčle koleno na druhé noze?
„Pacientovi omylem odoperovali zdravou ledvinu“, „Chirurg zapomněl nůžky v břiše pacienta“, „Pacientka vzplála při banální operaci slepého střeva“ – i s takovými a podobnými titulky odkazujícími na největší průšvihy při poskytování zdravotní péče se lidé bohužel čas od času mohou v novinách setkat. Ministerstvo zdravotnictví vytyčilo minimální požadavky na poskytovatele péče, tzv. Resortní bezpečnostní cíle, které stanovují standardy bezpečí při poskytování zdravotní péče. Jejich cílem je v ideálním případě naprostá eliminace podobných pochybení. Je ale na každém zdravotním zařízení, aby přijalo potřebná opatření a nastavilo svůj vnitřní systém tak, aby byly tyto bezpečnostní cíle splněny. Jde celkem o osm cílů pro lůžkovou péči a dva pro ambulantní péči (podrobně viz ZN39/2018).
Mezi tyto cíle patří například správná a bezpečná identifikace pacientů. Právě nesprávná identifikace pacienta totiž může vést ke zmíněným přešlapům. Správná identifikace spolu s prevencí záměny výkonu a strany při chirurgických výkonech by měla zamezit případům, kdy je zdravotní péče určená jednomu pacientovi nesprávně poskytnuta jinému. To platí zejména pro případy, kdy mají oba stejné jméno. Podle ministerstva by se tedy při správné aplikaci těchto bezpečnostních opatření nemělo stát, aby bylo pacientovi, který přijel na ortopedický sál kvůli operaci kyčle, odoperováno koleno na druhé noze apod.
Mezi další cíle patří i prevence vzniku proleženin, které představují stále poměrně častou komplikaci v lůžkových zdravotnických zařízeních. Nejrizikovější skupinu pacientů z hlediska vzniku proleženin tvoří staří a imobilní pacienti, pacienti se sníženou nebo nulovou možností pohybu. Základním preventivním opatřením je proto tzv. polohování pacienta – tedy hýbání s pacientem takovým způsobem a v takové frekvenci, aby proleženiny nevznikly. Kvalitní aplikace tohoto preventivního opatření je ovšem závislá i na počtu ošetřovatelského personálu na daném pracovišti.
V neposlední řadě lze zmínit i optimální postupy pro hygienu rukou. Jde o opatření, které má pomoci zamezit vzniku tzv. nozokomiálních nákaz, resp. k zabránění šíření infekce ve zdravotnických zařízeních.
„Ministerstvo podniká celou řadu dalších kroků zaměřených na pacienta. Vydává Rádce pacienta, který slouží občanům k lepší orientaci ve zdravotnictví, realizuje projekt online dotazníků spokojenosti pacientů, vytvořilo Portál kvality a bezpečí pro odbornou i širokou veřejnost, podporuje program tzv. Nekuřáckých nemocnic a koordinuje systém hlášení nežádoucích událostí prostřednictvím ÚZIS,“ doplňuje ministerstvo výčet svých aktivit směřujících k vyšší bezpečnosti a informovanosti pacientů.
ČR se zapojila do projektu nemocnic podporujících zdraví
ČR se v zájmu zvyšování bezpečnosti pacientů a kvality poskytování péče také již v roce 2003 připojila ke speciálnímu projektu WHO. „Jde o projekt nemocnic podporujících zdraví – tzv. HPH nemocnic (Health Promoting Hospital and Health Services). Je to program světové zdravotnické organizace, do kterého se v roce 2003 ministerstvo zapojilo a který v rámci ČR koordinuje. Jeho cílem je vést nemocnice k tomu, aby kladly větší důraz na podporu zdraví a prevenci nemocí, ne pouze na samotné diagnostické a léčebné služby,“ doplnil náměstek pro zdravotní péči Roman Prymula.
Projekt, do kterého je v současnosti zapojeno 12 českých nemocnic (viz níže), usiluje o začlenění koncepce, hodnot a standardů podpory zdraví do organizační struktury a kultury nemocnice, zlepšení zdraví pacientů i zaměstnanců, vytvoření celkově příznivého nemocničního prostředí a navázání aktivní spolupráce s občany.
Nemocnice v programu HPH
- Fakultní nemocnice Olomouc
- Fakultní nemocnice Motol
- Nemocnice Valašské Meziříčí
- Nemocnice Šumperk
- Nemocnice Pelhřimov
- Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha
- Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
- Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a.s., nemocnice Středočeského kraje
- Nemocnice Jihlava, p. o.
- Nemocnice České Budějovice, a.s.
- Fakultní nemocnice Plzeň
- Nemocnice Na Bulovce
Kratší hospitalizace, méně pádů i bezpečné podávání léků
Různé nemocnice mají své specifické projekty, které mají činit péči o pacienty kvalitnější a bezpečnější. Například Fakultní nemocnice v Motole aktuálně realizuje projekt „Akcelerovaná perioperační péče – příspěvek k bezpečnosti pacienta“. „Jedná se o moderní typ perioperační péče, tj. péče o pacienta na operačním sále bezprostředně před operací, v průběhu zákroku a bezprostředně po něm, který snižuje délku hospitalizace a minimalizuje zdravotní komplikace,“ uvádí ministerstvo.
Na problematiku pádů, které patří u pacientů starších 65 let mezi nejčastější a také nejrizikovější nežádoucí události během poskytování péče v lůžkových zařízeních, se zaměřili v Nemocnici Pelhřimov. Projekt „Preventivní opatření u pacientů s rizikem pádu“ zde spočívá v identifikaci rizikových pacientů už při jejich příjmu do zařízení. „Při vstupním vyšetření k hospitalizaci jsou identifikováni pacienti s potenciálním rizikem pádu, pro které jsou stanovena preventivní opatření podle standardizovaného postupu, včetně použití manuálu ‚Jak mohu předejít pádu‘ pro pacienty i ošetřující personál. Jednotlivé případy pádů jsou pak dokumentovány a vyhodnocovány, aby mohlo být podobným událostem v budoucnosti ještě lépe přecházeno,“ vysvětluje ministerstvo ve své zprávě.
Nejmladším pacientům věnují zvláštní pozornost na dětském oddělení Nemocnice Šumperk. „Zde se pomocí panenky Cecilky daří zmírňovat obavy dětí z nemocničního prostředí. „Ve školkách, školách i ve skupinách rodičů s dětmi tak panenka Cecilka formou hry či ‚návštěvy‘ dětem pomáhá, aby se nebály případné hospitalizace,“ uvádí příklad MZ.
Ústřední vojenská nemocnice se ve svém speciálním projektu soustředila na tvorbu programů týkajících se identifikace pacientů a prevence kouření. „Pro zajištění bezpečné péče, což patří mezi priority naší nemocnice, uskutečňujeme řadu projektů vysoce ceněných celorepublikově. Například program bezpečného podání léků v rámci projektu eSestra, který byl i mezi vítězi 12. ročníku soutěže IT projekt roku, funguje v ÚVN již třetím rokem. Jeho cílem je zajištění bezpečného podání léčiv, tj. ‚správný lék správnému pacientovi‘. Zároveň jsme tak také zefektivnili celý proces nakládání s léčivy. Principem je, že sestra v okamžiku podání léčiv sejme elektronickou čtečkou pacientův jedinečný čárový kód (viz foto) umístěný na náramku zápěstí ruky, dále svůj kód a kód podaného léku. Je tak přesně zaznamenáno kdy, kdo, komu a co podal, čímž se naprosto minimalizuje pochybení při podání ordinovaných léků,“ vysvětluje a uzavírá výčet hlavní sestra ÚVN Lenka Gutová.