Delia Barriosová sedí před zrcadlem, na tvář si nanáší pudr a rty oživuje rtěnkou. Na oslavu svých stodruhých narozenin chce být co nejkrásnější. Narozeniny oslaví obklopena rodinou a dalšími kubánskými stoletými, jejichž dlouhověkost budí zvědavost expertů. „Necítím se na ten věk. Mám rodinu, která mě miluje, a to mi pomáhá cítit se dobře,“ řekla agentuře AFP žena, která zručně ovládá své invalidní křeslo. Na kolenou má sedmiletou prapravnučku Patricii.
Když jí bylo 60, lékaři jí diagnostikovali rakovinu tlustého střeva a dávali jí rok života. Chorobu však překonala a za hospodářské krize v roce 1993 Kubu opustila a usídlila se ve Spojených státech, kde žije její syn.
V roce 2013 ale skoro každý týden upadla a lékařka jí řekla, že nemůže žít sama. Delia, která se svěřuje, že v životě hodně tančila, kouřila a mírně popíjela, se vrátila na Kubu a bydlí u své osmapadesátileté vnučky Yumi.
Na ostrově, který má zhruba 11,2 milionu obyvatel, teď žije asi 2070 stoletých. Průměrná délka života na Kubě činí 79,5 roku. To je srovnatelné s bohatými zeměmi, přestože průměrná měsíční mzda ve státním sektoru dosahuje ekvivalentu 30 amerických dolarů (675 Kč).
V této socialistické zemi s hustou sítí lékařů a zdravotní péčí zdarma povzbuzuje Klub stodvacetiletých obyvatele, aby o tento úctyhodný věk usilovali.
„Biologicky je prokázáno, že člověk může žít 120 až 125 let,“ říká doktor Raúl Rodríguez, předseda této společnosti, kterou v roce 2003 založil osobní lékař Fidela Castra Eugenio Selman-Housein. Klub se snaží podporovat zdravý životní styl, neboť to je „jediná cesta, jak dosáhnout takového věku“, dodává.
Penzisté pobírají v průměru ekvivalent deseti dolarů (225 Kč) měsíčně. Stát zřídil veřejné vývařovny pro ty, kteří tohoto průměru nedosahují a nemají v zahraničí příbuzné, kteří by je podporovali.
O stoleté je postaráno nejlépe. „Snažíme se jim zajistit mimořádnou péči. Všichni století v Havaně nám v případě problémů se zdravím mohou zatelefonovat a okamžitě je navštíví geriatr,“ vysvětluje doktorka Alina Gonzálezová Morová z Centra pro výzkum dlouhověkosti.
„Nemyslela jsem si, že bych dosáhla takového věku, a podívejte, jsem tady,“ říká Rigoberta Santoveniaová, jíž bylo v lednu 102 let. Má šibalský úsměv a překvapivě hladkou tvář. Chodí rychle i se svou holí a ještě trochu vaří, lékaři jí však doporučili, aby s tím přestala. Zanechala i šití, ale stále ještě protáhne niť ouškem jehly a noviny čte bez brýlí.
Její tajemství? „Jsem obklopena rodinou, mám moc ráda své děti a vnoučata a mám i šest pravnoučat. Nikdy jsem nebyla sama,“ říká.
Experti však upozorňují, že pokud jde o dlouhověkost, dochází i k manipulacím. Kubánští lékaři totiž musejí vykazovat výsledky, jinak jsou trestáni. Do statistik se nezahrnuje dětská úmrtnost, uvádí profesor Vincent Geloso z Královské univerzity v Kanadě. Ale i při tom nejhorším manipulačním scénáři je Kuba stále místem s vysokou délkou života ve srovnání s úrovní příjmů. Na Kubě je málo aut, a tedy i méně dopravních nehod. Geloso uvádí také omezení v přídělu potravin za hospodářské krize v 90. letech, což snížilo onemocnění cukrovkou, a donucovací opatření, jako bylo v 80. letech izolování HIV pozitivních. „Kubě se opravdu daří zachovat lidi velmi dlouho při životě,“ říká Geloso. „Kdyby ale někdo Kubánce nechal, aby si vybrali mezi rokem života navíc, a vyššími příjmy nebo lepším vzděláním, co by si zvolili?“ táže se.