Malé nemocnice v krizi. Chybí jim sestry, lékaři i peníze

Lužická nemocnice a poliklinika

Pandemie ještě více obnažila problém tuzemských nemocnic – nedostatek personálu. Zejména těm malým zoufale chybí lékaři a některé kvůli tomu dokonce musí zavírat jednotlivá oddělení. Zvyšování platů nepomáhá a je spíše cestou do dluhů.

Strach pacientů o kvalitní péči v dosahu jejich bydliště, podepisování petic za zachování nemocnic, zoufalé shánění financí i doktorů. Podobný scénář se v uplynulých měsících odehrával v mnoha českých městech. Snad nejdramatičtější je situace v Lužické nemocnici v Rumburku, která poskytuje péči pro více než 50 tisíc obyvatel šluknovského výběžku. V minulosti už několikrát málem zanikla a udržuje se v ní jen nejzákladnější péče v rámci chirurgie a dětského oddělení. Loni v létě skončila v úpadku. Městu, které za posledních patnáct let do zařízení investovalo zhruba 200 milionů korun, už nezvládalo vykrývat každoroční ztráty.

Šanci na záchranu teď zbývající hrstka zaměstnanců vidí v převodu pod Ústecký kraj a její akciovou společnost Krajskou zdravotní. „Určitě chceme zachovat dostupnost péče pro Šluknovský výběžek. Do tří let bychom chtěli dát na rekonstrukci rumburské nemocnice téměř půl miliardy korun, pokud vše dobře půjde,“ říká mluvčí Krajské zdravotní Jana Mrákotová s tím, že k převodu dojde od 1. července.

Vývoj posledních ale dní ukázal, že vše možná tak dobře nepůjde. V „klikací soutěži“, kdy kraje mohly požádat o mimořádné evropské dotace v rámci programu REACT-EU, totiž Ústecký kraj zcela pohořel. Z balíku 40 miliard korun tak nic nezíská ani Krajská zdravotní, ani Lužická nemocnice, která žádala o 400 milionů korun na modernizaci. Nejde však jen o peníze na přístrojové vybavení. Špitál nutně potřebuje finanční injekci na svůj provoz a na platy personálu. Pokud by zanikl, měli by lidé z Rumburska nejbližší nemocnici skoro hodinu cesty, v 50 kilometrů vzdáleném Děčíně.

Vítr v městských rozpočtech

Podobnou cestou míří do krize další menší nemocnice. Podle Asociace českých a moravských nemocnic jde o finance. „Buď zařízení málo zvyšují mzdy a odchází jim personál, nebo mzdy zvyšují a blíží se platební neschopnosti. Chybějící úhrady od zdravotních pojišťoven nahrazují dotace krajů, ty však mohou pomáhat jen jimi zřízeným nemocnicím, tedy zhruba polovině regionálních nemocnic,“ uvádí asociace.

Mnoho zařízení tak dotují města ze svého rozpočtu. Třeba Čáslav se snaží uhájit svou nemocnici už několik let, i když na její provoz musí dávat miliony ročně. „Kdyby nás město nepodporovalo, nemohli bychom fungovat. Menší nemocnice určitě nejsou z plateb pojišťoven schopny profinancovat všechno. Musí se dotovat,“ řekl novinám Ze Zdravotnictví Rudolf Bubla, ředitel Městské nemocnice Čáslav (k 1. červnu rezignoval na funkci, pozn. red.).

Jen za první čtyři měsíce letošního roku činily provozní výnosy 128 milionů korun, náklady byly přitom 9 milionů vyšší. Velkou zátěž tvoří hlavně náklady na platy lékařů, kteří si žádají podle ředitele Bubly stále větší honoráře. Loni z nemocnice odešel primář chirurgického oddělení, teď dal výpověď i primář interny. Kromě toho chybí další specialisté a zdravotní sestry.

Lákání lékařů na vyšší platy, než nabízejí Fakultní nemocnice ve velkých městech, nezabírá. „Mladé doktory provinční nemocnice moc neláká – na některé obory u nás nemají možnost získat atestaci,“ vysvětluje Bubla. V Čáslavi například není možnost akreditace v porodnictví, protože zatím provádí méně než 600 porodů ročně.

Dobrou zprávou pro tuto nemocnici je, že se jí podařilo v rámci programu REACT-EU získat 96 milionů korun na modernizaci. To by mohlo pracoviště zatraktivnit nejen pro pacienty, ale i pro uchazeče o práci.

Přetahovaná o lékaře

S problémy se potýkají i zařízení ve vlastnictví krajů. Třeba prachatické nemocnici se sice daří hospodařit každoročně s vyrovnaným rozpočtem, s nedostatkem personálu ale rovněž bojuje. „Akutně nám chybí internisti, anesteziologové, chirurgové. Čeští doktoři se bohužel do malých nemocnic netlačí. Cílí spíš na velké špitály nebo jdou rovnou do zahraničí,“ potvrdil Michal Čarvaš, předseda představenstva Nemocnice Prachatice. Velké a fakultní nemocnice mají pro uchazeče nespornou výhodu – nabízejí prostředí, ve kterém se dá stále dělat špičková medicína, což je pro část lékařů důležitější než finanční ohodnocení.

„I my se snažíme konkurovat výší platů, ale je to v podstatě na úkor selské logiky, kdy se s ostatními nemocnicemi vzájemně přeplácíme. Jde o cílený boj o pracovní sílu,“ říká Čarvaš. Průměrný plat lékařů se v prachatické nemocnici blíží 90 tisícům korun. „Velké nemocnice mají představu, že nás nepotřebují, že to zvládnou samy. Možná ano, ale pro pacienty by se prodloužily čekací doby a zhoršila by se dostupnost péče,“ podotýká Čarvaš.

Faktem je, že kvůli pandemii a odkládaným zákrokům se čekací doby na různé operace prodloužily ve velkých nemocnicích v průměru o půl roku. Třeba na operaci křečových žil se čeká v Karlovarské krajské nemocnici půl roku, zatímco v Čáslavi přijdou lidé na řadu do měsíce.

Systémové řešení

Jak se přesvědčila některá města, prodej do soukromých rukou sice uleví jejich rozpočtu, ale nezajistí dostupnost péče pro obyvatele. Třeba sušická radnice předloni raději znovu převzala místní nemocnici, kterou v roce 2015 předala společnosti Nemos (později se stala součástí skupiny Penta Hospitals). Firma postupně zrušila několik oddělení, která se nerentovala, a přišla i o velkou část lékařů.

Provoz město Sušice postupně obnovilo i za cenu obrovských ztrát. Loni na podzim ale městské radě došla trpělivost a odvolala ředitele nemocnice Václava Radu a radního města Pavla Haise z Pirátů. Mezi oficiálně uvedenými důvody patřila ztráta zhruba 30 milionů za pouhých sedm měsíců nebo to, že mzdové náklady měly o 15 procent převyšovat tržby.

Provozovatelé nemocnic stále silněji volají po systémovém řešení ze strany státu. Například pokud jde o již zmíněné přerozdělování dotací. Dobře nastavený není ani systém úhrad ze strany pojišťoven. Chyba vznikla v dávné minulosti, kdy se vytvářelo ocenění jednotlivých výkonů. Některým odborným společnostem se podařilo vybojovat vysoké úhrady, jiné v tomto neuspěly a od té doby se táhne problém lukrativních a nelukrativních výkonů. „My máme největší ztrátu v gynekologii a pediatrii, naopak dialýza nebo LDN vynáší,“ tvrdí Čarvaš, který se snaží v prachatické nemocnici zachovat co nejvíce specializací. I kvůli rentabilitě se z některých malých nemocnic staly spíše zařízení pro dlouhodobě nemocné. Na „eldéenku“ se postupně zredukovala například Kutnohorská nemocnice.

Kamila Jušková