Metoda vyzkoušená před 40 lety dodnes slouží k léčbě většiny infarktů

Drtivá většina pacientů s akutním infarktem myokardu se v současnosti léčí koronární angioplastikou, tedy metodou, při které se přes tepnu na zápěstí zavede do zúženého místa věnčité tepny katétr s balonkem na konci. Nafouknutím balonku se tepna rozšíří a místo se vyztuží stentem. Metoda se používá také u anginy pectoris. 

Při plánovaném zákroku mohou pacienti ještě ten den odejít domů. Uvedl to lékař Michael Želízko z kardiologické kliniky Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Poprvé byla tato metoda, tehdy ještě bez zavedení stentů, v Česku použita před 40 lety právě v IKEM.

Dříve se těmto výkonům říkalo perkutánní transluminální koronární angioplastika (PTCA), dnes se používá pojem perkutánní koronární intervence (PCI), který zahrnuje větší spektrum výkonů na tepnách.

Od roku 1981, kdy první koronární angioplastiku v IKEM udělal tehdejší přednosta intervenční radiologie Alfred Belán, metoda prošla velkým vývojem. Až do roku 1991 se těchto výkonů udělalo několik desítek ročně a lékaři ji používali výhradně k léčbě chronických postižení. „Postupem času se ukazovalo, že angioplastika má šanci řešit i akutní stavy,“ řekl Želízko. V IKEM ji tak v roce 1992 začali používat pro léčbu akutního infarktu myokardu místo tehdejší trombolytické léčby, která byla založena na rozpouštění krevní sraženiny. „Ukázalo se, že šance na zprůchodnění tepny je velmi vysoká – nad 95 procent, na rozdíl od trombolýzy, kde to tehdy bylo kolem 50 procent,“ uvedl kardiolog.

Zhruba o rok později se začaly v Česku používat také koronární stenty, tedy jakési výztuhy, které zajišťují průchodnost cév. V IKEM je lékaři začali u infarktů aplikovat od počátku roku 1995, a to navzdory tomu, že výrobci stentů nedoporučovali jejich použití u infarktu z obavy o rozšíření trombózy. Podle Želízka se ale ukázalo, že to nehrozí, naopak jejich použití znamenalo definitivní ošetření infarktové tepny. Dalším pokrokem pak bylo vyvinutí takzvaných lékových stentů, z kterých se uvolňují léky bránící opakovanému zúžení tepny a které se používají v současnosti. To společně s pokroky v medikamentózní léčbě vedlo k velkému rozšíření indikací k těmto výkonům.

V Česku je nyní 22 kardiologických center, které poskytují nepřetržitou péči a kde se tyto zákroky dělají. Lékaři ročně ošetří touto metodou kolem 23 tisíc nemocných s ischemickou chorobou srdce, z toho více jak polovina jsou nemocní s akutním koronárním syndromem a z toho 5500 až 6000 pacientů s infarktem.

„V současné době se dá říci, že všichni pacienti s akutním koronárním syndromem a infarktem jsou léčeni výhradně metodou perkutánní koronární intervence,“ řekl Želízko. Kromě akutních stavů se metoda používá rovněž u pacientů s anginou pectoris, kteří mají vícečetné postižení věnčitých tepen a dříve by se jim musel udělat bypass. „Metodou koronárního bypassu je dnes léčen menší počet pacientů s tím nejrozsáhlejším postižením, přičemž rozhodnutí o typu výkonu zohledňuje rozsah koronárního nálezu, závažnost obtíží a celkový stav nemocného s přihlédnutím k věku a dalším onemocněním. Obě metody se tak vzájemně doplňují,“ dodal Želízko.

Bypassů, kdy lékaři přemostí zúžení věnčitých tepen, bylo podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) v roce 2019 uděláno zhruba 4600. Zatímco bypass je poměrně velkým kardiochirurgickým výkonem, při kterém je pacient napojen na mimotělní oběh, angioplastiku dokážou lékaři provést u neakutních stavů i ambulantně. Pacient ještě ten samý den, kdy k zákroku nastoupí, může odejít domů.

ČTK