Pacienti trpící závislostí na mobilních telefonech, počítačích a virtuálním světě internetu existují už mnoho let. Jejich počty se ale roky pohybovaly s drobnými výkyvy ve stejné hladině. Do tohoto stavu ale radikálně zasáhla pandemie covidu-19, která doslova přilepila milióny lidí k monitorům a obrazovkám. Odborníci upozorňují, že se o desítky procent zvýšil počet osob, které hledají pomoc poté, co se extrémně dlouhou dobu aktivně online pohybovali v prostředí virtuálního světa. Dětským klientům pomáhá terapeutka a adiktoložka Mgr. Michaela Kešnerová z pražského Institutu Origanum.
V ordinacích se ve zvýšeném počtu začali objevovat dětští pacienti, kteří vykazují těžko zařaditelné potíže. Jejich chování nese znaky závislostí, ale přitom návykové látky neužívají. Co je příčinou tohoto onemocnění?
Školní děti a studenti absolvovali desítky hodin týdně u počítačů při distanční výuce. Jejich rodiče opustili kanceláře a pracovali ze svých obydlí. Stovky hodin nuceně prožitých u počítačů a tabletů záhy přinesly „vedlejší produkt“. Závislost je chronické, recidivující onemocnění s multifaktoriální etiologií. Existuje řada teorií jejího vzniku a řada přístupů k léčbě. Hledání příčin může v pacientech vyvolat nepřiměřené pocity viny. Tím se pak může zhoršit jejich aktuální prožívání a stav. Proto se musíme z počátku zaměřit na to, že situace je taková jaká je a na to, co se děje teď a tady. A co s tím uděláme společně s pacientem a jeho blízkými.
Jakým způsobem by měli reagovat rodiče a kdy poznají, že jejich dítě je třeba závislé na internetu nebo na sociálních sítích?
Pokud mluvíme o problému s nadužíváním digitálních technologií, můžeme si všimnout změn v chování a vzhledu dítěte. Může se uzavírat samo do sebe nebo v krátkém časovém období přibrat na váze. Rodiče mohou dítě vidět od rána do večera s mobilem v ruce… Pokud mají rodiče podezření, musí počítat s tím, že je nutné o svém podezření s dítětem mluvit. Musí se také připravit na odpovědi, které se jim nemusí líbit. Příznaky jsou například konflikty s okolím nebo vnitřní konflikt, změny nálady v důsledku zahájení určité aktivity, která se stává nejdůležitější aktivitou v životě jedince. Dominuje v jeho myšlení, pocitech a chování. Daný jedinec neustále prodlužuje dobu činnosti, aby dosáhl stejného prožitku jako dříve. Abstinenční příznaky odnětí rovněž zahrnují výbušné až agresivní chování. Pocity úzkosti, sklíčenosti a další psychické potíže, které zmizí poté, co se člověku podaří vrátit se k dané činnosti.
Jak složitá je léčba u dětských pacientů?
Je složitější, než u dospělé populace. Děti nediagnostikujeme jako závislé, hovoříme o poruchách chování. Dítě během vývinu může dospět v mnoha oblastech do zdravého jedince. Diagnózu závislosti také nedostává kvůli stigmatizaci. Poruchy chování spojené se škodlivým užíváním či závislostí jsou symptomem jiných, hlubších problémů. Obtíže se většinou vyskytují v nukleární rodině. Náročnost je daná mimo jiné nutností spolupráce s blízkými a rodiči. Velice často bývá za “špatné” označováno dítě a rodiče jsou přesvědčení, že se jich to netýká. Problém se ale týká celé rodiny a vyžaduje změny v celé rodině. Pro rodiče je zásadní vyhledat odbornou pomoc a být ochotni si hrábnout do vlastního svědomí. Pokud chceme, aby se měnily naše děti, často jim nejlépe pomůžeme, když v něčem změníme sami sebe.
Jak dlouho probíhá a jak složitá je léčba nelátkové závislosti? Například alkoholici musí do konce života abstinovat. Bez počítačů, mobilů nebo internetu se ale lidé neobejdou…
Základem efektivní terapie je správná diagnostika potíží. Někdy bývá terapeutickým cílem kontrolované užívání a to v případě aktivit, které v životě vynechat nemůžeme. V léčbě je potřeba navázání dobrého kontaktu mezi odborníky a klientem/pacientem. Léčba dospělých pak probíhá minimálně 6 týdnů v závislosti na intenzitě léčby. Pobytová léčba může v základu trvat 6 týdnů až 3 měsíce. Další dobu trávíme následnou léčbou s frekvencí jednou týdně, ambulantní léčba trvá většinou déle. Závislostní chování nějakou dobu vznikalo a neudálo se ze dne na den, proto i léčba trvá nějaký čas. Následná léčba neboli doléčování je nedílnou součástí ozdravného procesu, kterou je nutné nezanedbat. V léčbě závislosti se snažíme zapojit i blízké okolí, které může nejen dětským klientům poskytnout oporu, ale i neméně důležitý náhled a potřebný odstup. Když si zlomíte nohu, jdete k doktorovi, dostanete sádru, než se noha uzdraví. V případě psychiatrických obtíží mají lidé strach se někomu svěřit. Mají obavy ze stigmatizace. Normální je ale jít k lékaři a říct si o pomoc. Onemocnět může každý.
Kolik druhů tzv. nelátkové závislostí odborníci znají?
Konkrétních druhů, nelátkových, závislostí je stejně jako chování přinášející uspokojení, tedy nespočet. Některé jsou popsány v mezinárodní klasifikaci nemocí vydané Světovou zdravotnickou organizací WHO; například gamblerství, pyromanie, kleptomanie nebo trichotillomanie což je chorobné vytrhávání si vlasů. Dalšími jsou pak například workoholismus, netolismus, stalking, hypersexualita. Mezi rarity patří třeba závislost na opalování nebo na pití vody. Podobné vzorce chování sebou nese sebepoškozování, i když nemá samostatnou klasifikační jednotku. Sebepoškozování je součástí řady jiných duševních nemocí. Výše zmíněné diagnózy se diagnostikují u dospělých pacientů po dovršení 24 roku. Spadají pod zastřešující termín nutkavé, kompulzivní a impulzivní poruchy chování. Jedinec pociťuje silné nutkání k určitému chování, které nemá racionální motivaci a příčina poruch není pochopitelná.
Do organismu hazardního hráče nejdou chemické škodliviny v podobě návykové látky. Je tento typ závislosti pro lidské zdraví stejně nebezpečný?
Je nebezpečný v jiném kontextu. Při porovnání rizik a následných komplikací je nutné zohlednit biomedicínské, psychosociální a spirituální hledisko a také časový horizont. Psychoaktivní látky samy o sobě často nejsou tím, co uživatele “zabíjí”. Jsou to příměsi a nečistoty v užívaných substancích. Je to rizikové chování, které užívání návykových látek doprovází. Hazardní hráč sice nepřijímá chemické škodliviny, ale závislý mozek funguje jinak než mozek zdravého jedince. Zdraví hráče neovlivňuje pouze, jaké látky neužívá, ale také životní styl obecně. Jakou má skladbu potravin, kolik a jakých nápojů během dne vypije, jak kvalitní má spánek a pohyb. Závislost je multifaktoriální onemocnění, má svou biologickou, psychologickou, sociální a spirituální složku. U příkladu hazardního hráče tedy nejde o chemické škodliviny, které neužívá, ale také o to, jestli má práci, jak nakládá s výplatou, jaké má rodinné nebo partnerské vztahy, jaký je jeho psychický stav, a tak dále. Z hlediska krátkodobého zhodnocení vlivu závislostního chování na zdraví patologického hráče versus uživatele návykových látek na tom bude jinak kuřák, gambler, alkoholik, netolik, intravenózní uživatel a polymorfní uživatel návykových látek. V dlouhodobém horizontu se na zdraví jedince jinak projeví následky životního stylu spojeného s užíváním návykových látek. Krátkodobé a dlouhodobé ovlivnění zdravotního stavu uživatele je pouze výsečí obtíží spojených s daným chováním.
Mgr. Michaela Kešnerová
Pracuje v Institutu Origanum jako adiktolog, terapeut. Mezi její klienty patří děti, jejich blízcí a dospělí. Má odborné zkušenosti s prací s rodinami a duálními diagnózami. Při terapii je pro ni důležitý partnerský přístup, důvěra a bezpečí. Pracuje face to face i on-line. Od roku 2017 je frekventantkou komplexního vzdělávacího programu v psychoterapii: Výcvik a vzdělávání v prevenci a terapii psychotraumatu, který pořádá Rafael Institut. Má ráda aktivní odpočinek s rodinou, cestování, tanec a jógu. Nepohrdne dobrou knihou a čajem.