Situace s onemocněním covid-19 je v Česku vážná, říká prezident České lékařské komory Milan Kubek. Problém jsou plnící se lůžka a nákaza postihující zdravotnický personál. Komora už začala jednat o kompenzacích se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, kvůli omezování plánované zdravotní péče. Kubek zhodnotil i změnu ve vedení ministerstva zdravotnictví.
Jak hodnotíte s odstupem angažmá Adama Vojtěcha na ministerstvu zdravotnictví, ne pouze éru covid-19?
Adam Vojtěch se stal ministrem za ideální konstelace, kdy ekonomika šlapala naplno a zdravotnictví tedy nemuselo trpět finanční nouzí. Navíc měl podporu předsedy vlády i ministryně financí, kteří spolu s ním zastupují stejnou politickou stranu. Tak ideální podmínky již dlouho žádný ministr zdravotnictví neměl. Přesto pokud by premiér Babiš nedržel nad Adamem Vojtěchem ochrannou ruku a neměl k němu až otcovský vztah, nebyl by ministrem už dávno.
Rezignace, ke které byl donucen, se ukázala být nevyhnutelnou poté, co jsme se z premiantů v boji s první vlnou epidemie staly černou ovcí, před kterou naši sousedé ve strachu zavírají dveře. Samozřejmě to není vina pouze nevýrazného ministra Vojtěcha, ale ministr prostě musí nést zodpovědnost za průšvih, do kterého jsme se i vinou jeho váhavosti dostali. V mých očích ztratil Adam Vojtěch morální právo být ministrem poté, co na začátku roku buď vědomě lhal, nebo šířil nepravdy, které mu podstrčili jeho podřízení, o naší připravenosti na hrozící epidemii. Připraveni jsme nebyli a ministr Vojtěch svojí lehkomyslností ohrozil zdraví a životy tisíců pracovníků ve zdravotnictví a v sociálních službách.
Mladý a pohledný Vojtěch byl určitě populární, ale to neznamená, že byl dobrým ministrem. Ostatně pohádka o tom, že by pragmaticky uvažující Andrej Babiš z vlády vyhodil „nejlepšího ministra zdravotnictví“, ta není příliš uvěřitelná.
Premiér vybral nového ministra, Romana Prymulu, je to dobrá volba, nejen z pohledu řešení pandemie?
Ještě dříve, než bylo jméno nového ministra zveřejněno, jsem říkal, že nový ministr by měl být lékař s autoritou nejenom u laické veřejnosti, ale i u zdravotníků, a měl by být osobností, která dokáže oponovat i Andreji Babišovi v případech, kdy se předseda vlády mýlí. Zatímco žádný z těchto předpokladů Adam Vojtěch nesplňoval, tak profesor Prymula těmto charakteristikám odpovídá. Proto věřím, že dokáže boj s epidemií koronaviru řídit.
Existují nějaké náznaky, jak se bude ministr stavět k požadavkům komory, spojil už se s vámi aktivně? Jaká témata považujete pro jednání s ministrem teď za nejpalčivější?
S profesorem Prymulou jsem v neformálním, ale prakticky permanentním kontaktu, od doby, kdy na počátku března vypukla první vlna epidemie, a podle potřeby si telefonujeme i nyní.
V současnosti je třeba za každou cenu oploštit křivku nárůstu počtu nemocných a zabránit tak kolapsu zdravotního systému, a tedy zbytečným ztrátám na životech a poškození zdraví pacientů. Adam Vojtěch se snažil Českou lékařskou komoru ignorovat, věřím, že nový ministr, který je lékař, se bude snažit využít odborný i organizační potenciál profesní lékařské samosprávy ku prospěch pacientů i celého našeho zdravotnictví.
Nejenom část politiků a tzv. celebrit z řad umělců, ale i někteří věhlasní lékaři se snaží závažnost epidemie zlehčovat například poukazováním na to, že většina zemřelých byli pacienti staří nebo jinak nemocní a že by tedy zemřeli stejně i bez koronaviru.
To není rozumné. Současný koronavirus skutečně není řádná „chřipečka“ a diskuse o tom, zda někdo „zemřel na covid nebo s covidem“ nejsou na místě. Jistě si pamatujeme obrazy přeplněných nemocnic a márnic z jarního New Yorku. Ve městě, kde v průměru umírá z nejrůznějších příčin 1200 až 1500 lidí týdně, se na přelomu dubna a května podle amerického institutu pro veřejné zdraví – CDC (Centers for Desease Control and Prevention) týdenní úmrtnost zvýšila až na 8000 osob. Byla to zbytečná úmrtí a je nesmyslné přít se o to, zda ti lidé zemřeli „na covid či s covidem“.
Řada z nich totiž zemřela zbytečně na úplně jiné choroby v důsledku toho, že se dočasně zhroutil zdravotnický systém a nemocnice prostě ten nápor nemohly zvládnout. Takové apokalypse se musíme snažit zabránit za každou cenu.
Jak se onemocnění covid-19 podepsalo na lékařském stavu?
Již v první vlně epidemie tvořili zdravotníci 11 % všech nakažených. To dokazuje, jak moc je naše práce nebezpečná. V létě, kdy na základě výzvy lékařské komory většina lékařů požadovala po pacientech, aby chodili do zdravotnických zařízení pouze s nasazenými rouškami, se nám podíl nakažených zdravotníků podařilo snížit pod 5 %, tedy na úroveň odpovídající našemu počtu. I v současnosti počty nakažených zdravotníků do značné míry kopírují rostoucí počet nemocných. Ten nárůst je však opravdu alarmující. Zatím co 20. srpna byli na covid pozitivní 4 lékaři, tak 10. září jich bylo již 85 a 24. září 360. Mezi zdravotními sestrami ve stejných dnech byly pozitivní tři, poté 138 a poslední číslo je 585.
Dostáváte i informace, s jakým průběhem nemoci se lékaři a personál potýkají?
Celkem je v současnosti nemocných asi 1500 zdravotníků, většina naštěstí s lehkým průběhem nemoci. Lékařská komora tato čísla zveřejňuje proto, aby si všichni uvědomili, jak moc je práce zdravotníků riziková. Také chceme varovat, že pokud nebudeme disciplinovaní, může zdravotnictví v následujících týdnech zkolabovat nejenom v důsledku nedostatku ventilátorů a nemocničních lůžek, ale i z důvodu toho, že nemocní lékaři a sestry se nebudou moci o pacienty starat.
Jsou aktuálně zdravotníci dostatečně chráněni, máte signály a informace, že mají dostatek ochranných prostředků?
Situace stran vybavení ochrannými prostředky se proti jaru výrazně zlepšila. Více než pracovníci z tzv. covidových jednotek, kteří pracují v ochranných oblecích, jsou v současnosti nákazou ohroženi lékaři a sestry z ambulancí, kde není možno takovou míru ochrany zajistit a my přitom nevíme, kdo z našich pacientů je nakažený a kdo není. Je to tak trochu ruská ruleta. Ostatně ne náhodou byl první lékař, který v důsledku koronaviru zemřel soukromým ambulantním specialistou. Ohrožení jsme všichni, a proto musíme být opatrní. Nemocný zdravotník nikomu nepomůže.
Jak byste porovnal současnou situaci s tím, co jsme zažili na jaře?
Situace je nyní objektivně mnohem horší. Asi nejvýmluvnější je řeč čísel:
Nejvyšší počet nových pacientů za den:
27. 3. 377 17. 9. 3 126
Nejvyšší počet zemřelých za den:
8. 4. 15 23. 9. 20
Nejvyšší počet hospitalizovaných:
8. 4. 422 25. 9. 809
Nejvyšší počet pacientů ve vážném stavu:
12. 4. 100 26. 9. 181
Našimi výhodami jsou v současnosti lepší dostupnost dezinfekce i ochranných prostředků a především zkušenosti s léčením pacientů.
Na druhou stranu proti nám hraje to, že se značná část našich spoluobčanů přestala koronaviru bát a nejsou tedy ochotní dodržovat protiepidemická opatření. Tak dlouho jim vládnoucí politici v čele s premiérem Babišem opakovali, že jsme my Češi nad koronavirem „slavně zvítězili“, až tomuto bludu začali lidé věřit.
Za předpokladu, že bude počet nemocných strmě růst, jaké množství pacientů s vážným průběhem nemoci covid-19 už by začínalo představovat problém?
Problém máme již nyní. Počty nakažených rostou rychlým tempem již několik týdnů a postupně narůstá i počet hospitalizovaných, kterých je v současnosti asi 850, přičemž více než 180 pacientů je ve vážném stavu. Přibližně deset nemocných přes veškerou dostupnou péči každý den zemře. Za znepokojivé považuji to, jak rychle se nám nemocniční lůžka zaplňují. V nejpostiženější Praze zbývá v současnosti již jen okolo 10 % volných lůžek
intenzivní péče. Nemocnice tedy začínají odkládat plánované operace a výkony, aby udržely kapacitu pro pacienty s covidem. Je to nepříjemné, ale nevyhnutelné. Musíme také dělat vše pro to, aby zároveň zůstala zachována péče urgentní včetně onkologických operací.
Problém přesčasů lékařů je dlouhodobá bolest českého zdravotnictví, dá se předpokládat, že teď jich na některých odděleních bude ještě víc, bude situace zvládnutelná?
Naše podfinancované zdravotnictví je personálně zdevastované a nepřetržitá dostupnost lékařské péče je i za normální situace zajišťována pouze za cenu systematického porušování zákoníku práce a dalších právních předpisů. Epidemie, která zaplní nemocnice a zároveň vyřadí část zdravotníků ze služby kvůli nemoci, situaci samozřejmě ještě zhorší. Další pohromou pro zdravotnictví by pak bylo uzavření prvního stupně základních škol. Stovky lékařek a tisíce zdravotních sester by totiž nemohly kvůli hlídání dětí chodit do práce.
Prezident stomatologické komory, R. Šmucler dlouhodobě kritizuje plošné nošení roušek, jak se k tématu stavíte vy?
Stomatolog Šmucler by se už konečně měl přestal veřejně vyjadřovat k problémům, kterým nerozumí. Svými diletantskými názory, které autoritativně šíří, škodí našim pacientům. My lékaři se také nevyjadřujeme ke stomatologickým problémům, kterým nerozumíme. Od prezidenta stomatologické komory bych očekával obdobnou zdrženlivost a respektování zásady, že každý švec by se měl držet svého kopyta.
Roušky snižují riziko přenosu infekce asi na třetinu. Takzvané respirátory jsou pak ještě účinnější. Navíc se ukazuje, že nošením roušky chráníme nejenom své okolí, ale zároveň snižujeme množství viru, které na nás mohou „prsknout“ lidé v našem okolí. A menší množství viru znamená lehčí průběh onemocnění. Roušky zkrátka fungují a my nic účinnějšího nemáme. Je lepší vydržet tu trochu nepohodlí s nasazenou rouškou, než být nemocný nebo v karanténě.
Někteří občané nesouhlasí s nařízeními, která omezují svobodu podnikání, například s omezením otevírací doby barů a hospod. Co na to říkáte?
Současná situace je vážná a je opravdu nejvyšší čas přestat švejkovat. Z jarních premiantů jsme se kvůli své lehkomyslnosti a chybám politiků propadli tak, že je epidemická situace u nás možná nejhorší v celé Evropě. Sousedé se nás bojí a zavírají nám hranice. To jsme to dopracovali. Cílem znovu zaváděných protiepidemických opatření jistě není poškozování ekonomiky, ale ochrana zdraví a životů nás všech. Ostatně představa, že můžeme mít stovky tisíc nakažených a hospodářství bude vzkvétat, je zcela mimo realitu. Pokud v současnosti své aktivity řízeně neomezíme, ekonomika zkolabuje samospádem, což bude samozřejmě mnohem horší.
Máte zprávy, že byly naplněny sliby vlády, a zdravotnický personál skutečně pocítil na výši příjmů odměnu za boj s covid-19?
Ano, podle informací odborových organizací zaměstnanci zdravotnické záchranné služby i nemocnic odměny dostali, byť možná ne všichni v takové výši, jakou v souvislosti se sliby vlády očekávali.
Vzhledem k tomu, že začíná docházet k omezování plánované zdravotní péče, zahájila komora s předstihem jednání s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou o kompenzacích pro poskytovatele zdravotních služeb včetně soukromých lékařů. Představu exministra Vojtěcha, že zdravotnická zařízení během léta a na podzim doženou veškeré na jaře odložené výkony, rozmetala druhá vlna epidemie a my nesmíme dovolit, aby zdravotnická zařízení začala krachovat.
Blíží se sjezd ČLK, co bude hlavním tématem?
Obávám se, že největším problémem bude to, zda nám epidemická situace vůbec dovolí na konci listopadu sjezd v Praze uspořádat. Vzhledem k tomu, že by mělo jít o sjezd volební, budeme se snažit uskutečnit jej alespoň se zkráceným programem omezeným na sobotu 28. listopadu, a abychom zajistili bezpečnost delegátů, plánujeme se přesunout do sportovní haly.
A co byste vzkázal našim čtenářům na závěr?
Aby byli trpěliví. Je třeba si uvědomit, že dopady současných protiepidemických opatření se mohou projevit až za několik dnů. Musíme tedy vydržet. O úspěchu či neúspěchu rozhodne opatrnost a ohleduplnost nás všech. Připomíná se triáda R nejdůležitějších opatření proti infekci: mytí rukou, nošení roušek a dodržování rozestupů. Tak jako tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři, tak i já si dovoluji přidat čtvrté R, tedy nutnost používat zdravý rozum. To, že něco není zakázáno přece neznamená, že to musím dělat. Proto radím všem, aby se, pokud možno, vyhýbali nebezpečným místům, kde se mohou snadno nakazit.
S přáním pevného zdraví a kapky štěstí všem MUDr. Milan Kubek – prezident České lékařské komory.