Stále to, my pacienti, máme někde hluboko zakořeněno. Co řekne lékař, je prostě pravda. Je absolutně nemyslitelné, abychom s ním diskutovali o navržených léčebných postupech či se dokonce ptali na nějaké podrobnosti a možnosti alternativ. Jistě, existují odvážlivci, kteří to dělají, googlí si informace o své nemoci a pak doktorům říkají, co se dočetli a jak by měli být léčení. Zde na tomto místě si dovolujeme tvrdit: Oboje je špatně!
Vztah lékaře a pacienta je založen na partnerském vztahu, ve kterém mají obě strany svá práva a povinnosti dané platným právním řádem České republiky a chcete-li i morálkou. O tom, zda se bude léčit či nikoli rozhoduje ve finále vždy pacient. Aby tak mohl učinit, musí mít všechny potřebné informace nejen k dispozici, ale také ve formě, která je pro něj srozumitelná. O navrhovaných postupech tedy můžete s lékaři diskutovat, ale nemůže jim určovat, jak vás mají léčit. Pokud nejste spokojeni s navrženým postupem a vysvětlením lékaře, proč chce zvolit konkrétní způsob léčby, a nikoli ten, který jste si přečetli například na internetu nebo vám jej doporučil kamarád, vždy máte možnost konzultace u jiného odborníka nebo dokonce i léčby jinde. „Pokud jste nespokojeni s chováním lékaře nebo jeho přístupem, považujete podávané informace za nekvalitní, nebo máte dokonce podezření na zanedbání povinné péče, případně na pochybení při operacích, měli byste se pokusit si vše s lékařem, popřípadě s jeho nadřízeným, vysvětlit. Pokud to není možné, nebo to k ničemu nevede, podejte oficiální stížnost,“ říká Mgr. Ilona Hlaváčová, LL.M., právní poradkyně Kanceláře Ombudsmana pro zdraví, bezplatného centra pro poradenství a informace v oblasti zdravotnického práva a navazujících částí sociálního zabezpečení.
Stížnost k poskytovateli zdravotních služeb
V případě sporů, které nedokážete vyřešit přímo, byste ve většině případů měli začít stížností k poskytovateli zdravotních služeb, tj. k zaměstnavateli lékaře, na kterého si stěžujete. „Stížnost podávejte vždy písemně. Popište v ní, co se stalo, a uveďte, v čem spatřujete neetické nebo neodborné jednání lékařů, jaké jsou jeho následky a co po poskytovateli požadujete − např. nápravná opatření, omluvu apod. Ke stížnosti přiložte veškeré dokumenty, které dokazují vaše tvrzení a mohly by mít nějaký význam (kopie zdravotnické dokumentace, fotografie, záznamy komunikace apod.),“ radí Ilona Hlaváčová. Většina nemocnic má pro tyto případy připraveny i formuláře. V případě potřeby můžete také využít vzor, který je ke stažení v rubrice Vzory na webu www.ombudsmanprozdravi.cz.
Stížnost musí poskytovatel vyřídit do 30 dnů. V odůvodněných případech – například, když potřebuje získat odborné posouzení – může zákonnou lhůtu prodloužit o dalších 30 dnů. Měli byste o tom být ale informováni. Stížnost nemusí podat pacient sám, ale může k tomu někoho zplnomocnit. Podat stížnost můžete rovněž jako osoba blízká, pokud to sám pacient s ohledem na svůj zdravotní stav udělat nemůže nebo zemřel. V případě nezletilých dětí či osob s omezenou svéprávností přejímá roli stěžovatele zákonný zástupce nebo opatrovník.
Stížnost ke správnímu orgánu
Jestliže pro vás nebyla odpověď poskytovatele dostačující, lze s řešením pokračovat u správního orgánu, který mu vydal k poskytování zdravotních služeb oprávnění. Zpravidla je jím například krajský úřad, v jehož správním obvodu je zdravotnické zařízení nebo třeba Magistrát hlavního města Prahy. Ke stížnosti přiložte veškerou předchozí komunikaci s poskytovatelem – samozřejmě v kopiích.
Stížnost k profesní organizaci
Jestliže máte pochybnosti o odborném postupu lékaře či jste přesvědčení, že jednal neeticky, můžete se také obrátit na profesní lékařské organizace, jako jsou Česká lékařská komora či Česká stomatologická komora. A to klidně i souběžně s předchozími stížnostmi. „Stížnost je třeba podat písemně k příslušnému okresnímu sdružení komory, nejpozději však jeden rok poté, co k provinění lékaře došlo. Dostane ji k prošetření revizní komise. Její rozhodnutí si pečlivě pročtěte, a pokud máte jakékoli pochybnosti, nestyďte se o jejích závěrech co nejdříve poradit. Na podání námitky máte totiž pouze 15 dní,“ upozorňuje Ilona Hlaváčová. Pokud námitku vznesete, bude o ní rozhodovat čestná rada komory. Proti jejímu rozhodnutí se ještě může odvolat lékař, proti kterému je řízení vedeno, nebo pověřený člen revizní komise.
Zdravotní pojišťovny
V některých situacích se může vyplatit podat stížnost i zdravotní pojišťovně, které jste pojištěnci, a to i přesto, že zákon o zdravotních službách tuto možnost vysloveně neupravuje. Smysl to má však jen tehdy, má-li s ní poskytovatel zdravotních služeb rovněž uzavřenou smlouvu. Pojišťovna prověří prostřednictvím svého revizního lékaře odůvodněnost léčebného procesu se zvláštním zřetelem na jeho průběh a předepisování léků a zdravotních služeb, prověří, zda poskytnutá péče odpovídá péči vyúčtované zdravotní pojišťovně, zda byly vyúčtovány pouze potřebné výkony a služby a druh poskytnuté zdravotní péče odpovídá zdravotnímu stavu pacienta.
Na zdravotní pojišťovnu se můžete také obrátit v situaci, kdy lékař či jiný pracovník odmítl provést zdravotní výkon, který spadá do hrazené péče.
Soudní řešení
Soud je vždy až tím posledním řešením. Když však všechny pokusy o jiná řešení skončily neúspěchem, pak už nezbývá, než to nechat být nebo podat žalobu. Na soud se poškození pacienti obracejí především, požadují-li náhradu újmy a nepodařilo se jim jí s poskytovatelem žádným z předchozích způsobů dohodnout. V takovém případě lze podat občanskoprávní žalobu.
Někdy může být pochybení konkrétního zdravotníka nebo zdravotnických pracovníků natolik závažné, že by se mohlo jednat o trestný čin (zejména ublížení na zdraví podle § 146 trestního zákoníku). Trestní oznámení podáváte Policii ČR nebo státnímu zastupitelství.
Mediace
Ve zdravotnictví zatím nejsme na mediaci jako na formu mimosoudního řešení příliš zvyklí. Mohla by však být vhodnou formou tam, kde je újma na zdraví a odpovědnost za ni v rámci sporu mezi pacienty a lékaři či poskytovateli zdravotních služeb nepochybná. Neodehrává se před soudem, není veřejná a obě strany vyjde levněji. Provádí ji nestranný a nezaujatý zapsaný mediátor, kterého si všichni společně vyberou a kterému uhradí jedna nebo obě strany dohodnutou odměnu. Úkolem mediátora není tedy rozhodnout, na které straně je právo, ale pomoci najít to nejlepší řešení, s nímž by mohly souhlasit obě strany.
Na rozdíl od soudního řízení však k mediaci nelze nikoho přinutit. Je to dobrovolný proces, s nímž musí všechny strany sporu souhlasit.
Řada pacientů má pocit, že je to všechno „boj s větrnými mlýny“ a že žádnou stížnost kamkoli nemá smysl podávat. „Rozhodně to nevzdávejte a zkuste se alespoň poradit. Nic vás to nestojí,“ uzavírá právní poradkyně Kanceláře Ombudsmana pro zdraví Ilona Hlaváčová.
Lhůty, které neškodí znát
Poskytovatel zdravotní péče:
Poskytovatel zdravotních služeb: 30 dnů, v odůvodněných případech lze prodloužit o dalších 30 dnů, stěžovatel by o tom však měl být informován
Správní orgán:
- 30 dnů, v odůvodněných případech lze prodloužit o dalších 30 dnů,
- 90 dnů, pokud je potřeba k vyřízení ustanovit nezávislého odborníka,
- 120 dnů, pokud je potřeba ustanovit nezávislou odbornou komisi.
Poslední dvě lhůty se počítají od dne, kdy je ustanoven nezávislý odborník nebo komise. Lze je rovněž odůvodněně prodloužit o dalších 60 dnů.
Česká lékařská komora/Česká stomatologická komora:
Stížnost by měla být vyřízena do 6 měsíců od jejího přijetí. Proti rozhodnutí můžete vznést námitku, a to do 15 dnů od obdržení rozhodnutí revizní komise. O námitce rozhoduje Čestná rada České lékařské komory. Proti jejímu rozhodnutí se však ještě může odvolat lékař, proti kterému bylo řízení vedeno, nebo pověřený člen revizní komise.
Zdravotní pojišťovny:
Vyřízení stížnosti se řídí správním řádem, vyjádření tedy očekávejte do 60 dnů.
Co když na stížnost nikdo neodpoví?
Mlčení poskytovatele zdravotních služeb znamená porušení zákona o zdravotních službách. Jestliže ve stanovené lhůtě neodpoví, můžete podat stížnost ke správnímu orgánu, který poskytovateli vydal oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Pozor ale na to, jestli má vaše stížnost správnou formu a je skutečně za stížnost považována.
Jestliže je tím, kdo neodpovídá, registrující správní orgán, jeho nadřízeným je ministerstvo zdravotnictví. Nadřízeným orgánem ministerstva zdravotnictví je pak ministr zdravotnictví. Pokud nejste spokojeni s postupem správního orgánu, můžete se také obrátit na Veřejného ochránce práv.
Pro bezplatnou radu o dalším postupu se můžete kdykoli obrátit i na Kancelář Ombudsmana pro zdraví.
Kdy psát Veřejnému ochránci práv nebo až do Štrasburku?
Veřejný ochránce práv není oprávněn prošetřovat postup poskytovatelů zdravotních služeb a posuzovat správnost konkrétních medicínských postupů lékařů. Je tedy zbytečné adresovat sem stížnost už na samém počátku. Nic tím neurychlíte. Ochránkyně Mgr. Anna Šabatová, Ph.D vám totiž může být nápomocna teprve v případě nespokojenosti s postupem správního úřadu (tedy např. krajského úřadu nebo ministerstva). S podnětem na ni se doporučujeme obrátit až ve chvíli, kdy podle vás správní úřad postupoval při vyřizování stížnosti v rozporu s právními předpisy či principy dobré správy, popřípadě je nečinný. K podnětu je potřeba doložit kopii odpovědi úřadu na stížnost. V ideálním případě i kopii vlastní stížnosti. Kopie nemusejí být úředně ověřeny. V podnětu je dále potřeba uvést, v čem vy osobně spatřujete pochybení úřadu.
Je vhodné připomenout, že zákon vyžaduje, aby stížnost k Veřejnému ochránci podal ten, kdo se dožaduje ochrany svých práv, nelze podávat stížnost ve prospěch jiných svéprávných osob. V případě, že budete podávat stížnost v zastoupení jiné osoby, je třeba tuto skutečnost doložit písemnou plnou mocí zastoupeného.
A podobné je to i se Štrasburkem. Je chyba domnívat se, že začít tzv. shora přinese rychlejší a lepší výsledky. Pro podání k Evropskému soudu pro lidská práva musí být splněny určité podmínky: například musí být vyčerpány všechny opravné prostředky, které český právní řád umožňuje, poslední rozhodnutí ve věci nesmí být starší šesti měsíců, nesmí být zároveň projednávána jiným justičním orgánem a nesmí být anonymní.
Stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva může podat jednotlivec, skupina, nevládní organizace, ale i stát.
MgA. Kateřina Havelková
Ředitelka kanceláře Ombudsmana pro zdraví