Za potížemi s dýcháním nemusí být vždy postcovidový syndrom, varují plicní lékaři. Poslední dva roky jim do ordinací chodí pacienti, u nichž došlo k záměně vážné plicní choroby, jakou je například idiopatická plicní fibróza (IPF), za postcovidový syndrom. Člověka, který přijde k lékaři s potížemi s dýcháním, je třeba pořádně vyšetřit, aby se na případné onemocnění plic přišlo co nejdříve.
„Bohužel zde máme pacienty, kteří k nám přišli s nálepkou ‚postcovidový syndrom‘ a přitom mají idiopatickou plicní fibrózu. Když je vyzpovídáme, ukáže se, že s dýcháním měli potíže ještě před onemocněním covidem. Proto vybízíme k obezřetnosti při určování diagnózy – právě její správnost a rychlost nasazení vhodné léčby je pro život pacienta naprosto zásadní,“ vysvětluje doc. MUDr. Martina Šterclová, Ph.D., předsedkyně Sekce pro intersticiální plicní procesy (SIPP) České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS). Vzácná nemoc IPF poškozuje plicní sklípky, mění jemnou tkáň na husté vazivo a kvůli tomu plíce tuhnou, jizví se. Ubývá tak plochy na dýchání a nemocným nestačí kyslík ani když jsou v klidu. Nemoc se nejčastěji projevuje dušností a kašlem. „To, že má pacient IPF, lze poměrně snadno poznat při poslechu plic fonendoskopem. Při nádechu a výdechu se ozývá zvuk připomínající chůzi po zmrzlém sněhu. Lze jej také přirovnat k rozepínání suchého zipu,“ říká doc. Šterclová. Pacienti s IPF často mají často i paličkovité prsty s nehty ve tvaru hodinových sklíček. Bez léčby pacienti přežívají maximálně 5 let. Zpomalit proces devastace plic a prodloužit život v dobré kvalitě o více než polovinu umí antifibrotická léčba, v Česku pomáhá přibližně 800 lidem s IPF.
Přesné příčiny vzniku IPF lékaři neznají, může jimi být genetika a zevní vlivy, jako je znečištěné prostředí nebo kouření. Od začátku koronavirové pandemie pneumologové také stále zkoumají vliv prodělání covidu-19 na vzniku fibróz. „U nás sledujeme přibližně 1 800 pacientů s postcovidovým syndromem. Přibližně 1–2 % z nich má určité fibrotické změny na plicích, ale zatím nevíme, zda postupně nevymizí. Na to ještě uplynula příliš krátká doba, přesnější data bychom měli mít na podzim tohoto roku. Předpokládáme, že fibrotické změny po covidu budou mít v čase u řady pacientů spíše tendenci k postupnému hojení – na rozdíl od idiopatické plicní fibrózy, kde je tomu naopak. U každého pacienta nesporně pomáhá rehabilitace. Ve výzkumu je pak již několik nových léků cílených na plicní fibrózu vznikající po covidu, i zde zatím čekáme na první ověřené výsledky,“ říká doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D., přednosta Plicní kliniky Fakultní nemocnice a LF UK v Hradci Králové.
Jednou z dalších možností, jak IPF léčit, je transplantace plic. V loňském roce transplantační program nabídl kvalitnější život 52 pacientům. „Motolské transplantační centrum pomáhá nejen nemocným s plicní fibrózou více než 20 let. Transplantace je dobře zavedenou léčebnou metodou a jistě je namístě zamyslet se nad touto možností u řady pacientů s plicními fibrózami a jinými závažnými onemocněními plic,“ vyzývá pneumology doc. Šterclová.