Pravidelné očkování proti této nemoci bylo v ČR zahájeno před 55 lety, 1. září 1969. V posledních letech však v Česku vypuklo kvůli nedostatečné hladině ochranných protilátek několik epidemií spalniček. A v srpnu 2019 Světová zdravotnická organizace (WHO) zrušila ČR, Británii, Řecku a Albánii status zemí, v nichž byly spalničky vymýceny.
V Československu se začalo v roce 1969 s jednodávkovou vakcinací, postupně se posunoval věk očkovaných dětí. V 70. letech se začaly očkovat všechny děti prvních tříd základní školy a na přelomu 70. a 80. let i děti osmých tříd základní školy. Později se začalo očkovat dvoudávkovou vakcinací a nyní je očkování proti spalničkám součástí takzvané MMR vakcíny, která obsahuje protilátky i proti zarděnkám a příušnicím. První dávka se podává od 13. měsíce věku, druhá mezi pátým a šestým rokem.
V roce 1998 vyhlásila Světová zdravotnická organizace program vymýcení spalniček. Takzvaná kolektivní imunita, kdy se nemoc nešíří v populaci, vzniká v případě spalniček při proočkování 95 procent populace dvěma dávkami vakcíny. Česko ji naposledy splnilo v roce 2014. V důsledku poklesu proočkovanosti populace v posledním desetiletí však dochází opět ke vzniku epidemií spalniček po celém světě. V posledních zhruba dvou dekádách se totiž objevují hlasy zpochybňující přínosy a bezpečnost očkování, což s sebou přináší i pokles míry proočkovanosti. Přestože odborníci odmítají, že by vakcinace mohla naprosté většině populace uškodit, část rodičů očkování odmítá zcela, nebo je odkládá.
Spalničky se projevují zvyšováním teploty, rýmou, kašlem a zánětem spojivek a druhou vlnu horečky následuje výsev vyrážky. Onemocnění může probíhat s komplikacemi, jako jsou zánět plic, mozku nebo středního ucha a nemoc může vést k úmrtí. Tato nemoc se podle údajů Státního zdravotního ústavu (SZÚ) ve světě vyskytuje již zhruba 5000 let. Podle historiků jako první popsal spalničky perský učenec Rhazes, který žil v letech 860 až 932. V Americe se spalničky do příchodu Evropanů nevyskytovaly a dobytí Nového světa je často označováno za jednu z největších demografických katastrof, protože počet domorodých obyvatel byl po příchodu Evropanů i v důsledku zavlečených infekčních nemocí zredukován na desetinu. První pokusy o prevenci spalniček se uskutečnily v 18. století.
První živá oslabená vakcína proti spalničkám byla schválena v roce 1963. Za jejím objevem stál americký mikrobiolog John Franklin Enders, který mimo jiné v roce 1954 spolu se svými kolegy Thomasem Hucklem Wellerem a Frederickem Chapmanem Robbinsem získali Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objev možnosti pěstování virů poliomyelitidy (dětské infekční obrny) na tkáňových kulturách v laboratoři, což otevřelo cestu k vývoji vakcíny proti tomuto onemocnění.
Zdroj: ČTK