V českém zdravotnictví to opět vře. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče vyhlásil pro příští rok stávkovou pohotovost. Důvodem je neochota premiéra Andreje Babiše a ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (oba ANO) splnit opakovaný slib plošného navýšení platů a mezd v příštím roce o 10 procent. Ministerstvo se proti stávkové pohotovosti ihned ohradilo, premiér Andrej Babiš pak vyhlášení stávkové pohotovosti považuje rovnou za vyhrožování a s odbory již o platech vyjednávat nechce – mají se prý dohodnout s nemocnicemi.
České přísloví „sliby – chyby“ platí i v politice a při jednání s odbory obzvláště. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče (OSZP) totiž nezapomněl na slib daný v roce 2016 tehdejší vládou, že tarifní platy a mzdy zdravotníků porostou ještě v následujících 3 letech 10% tempem. Protože ale splnění slibu spadalo za horizont vlády Bohuslava Sobotky, tehdejší předsedové stran koalice se podle šéfky zdravotnických odborů Dagmar Žitníkové zavázali, že pokud zůstane kterýkoliv z nich ve vládě, třetí navýšení proběhne. Andrej Babiš, který v té době zastával funkci ministra financí, se ale nyní ke splnění slibu nemá, a to dokonce i poté, co v květnu tohoto roku odboráře opětovně ujistil, že s navýšením mohou počítat. „Měli jsme bezpočet schůzek i za účasti lékařského odborového klubu. A v první fázi také i za účasti zaměstnavatelů. Následně došlo k tomu, že pan premiér ani pan ministr nevnímali situaci jako zvlášť závažnou a pořád se nic nedělo. Na 4. května jsme tedy svolali do Prahy 150 zástupců našich odborových organizací, a na tomto jednání, kterého se účastnili jak premiér, tak ministr zdravotnictví, nám panem premiérem – poté co si poslechl informace zaměstnanců z nemocnic – bylo přislíbeno, že k desetiprocentnímu navýšení od 1. ledna příštího roku dojde,“ připomněla průběh posledního velkého setkání premiéra s odboráři Dagmar Žitníková.
Neskutečné rozdíly mezi platem a mzdou
Čísla, na kterých jsou ministerstvem zdravotnictví (jakékoliv vlády) obvykle prezentovány výdělky českých zdravotníků, zahrnují průměrné výplaty včetně všech příplatků, přesčasů, bonusů atd. Nesledují přitom příliš rozdíly mezi mzdami v soukromých nemocnicích a platy ve státním sektoru. Zdravotnické odbory ale opakovaně upozorňují na obrovské rozdíly ve výši mezd a platů, a to v neprospěch mezd. A právě zde se zřejmě nachází hlavní kámen úrazu. Slib plošného navýšení platů a mezd je jednoduše splnitelný jen z poloviny, neboť ministerstvo nemůže soukromým subjektům přímo nařídit, o kolik má svým lidem zvednout mzdu. Může pouze pomocí úhradové vyhlášky vytvořit podmínky proto to, aby toho nemocnice byly schopny. Podle odborů je ale vyjednávání se zaměstnavateli v tomto sektoru velmi obtížné a v málokteré soukromé nemocnici proto došlo k navýšení přesně tak, jak bylo deklarováno. „Ne všude ti zaměstnavatelé zvyšovali a bylo jejich zájmem zvyšovat mzdy. Finance, které dostaly z úhradové vyhlášky, použily na něco jiného, třeba na rekonstrukce nebo na nákupy nových přístrojů a tyto finance pak nedoputovaly k zaměstnancům. A to je ten důvod, proč my trváme na tom, aby navýšení šlo do tarifů, protože ne všude v těch nemocnicích jsme schopni se skutečně dohodnout. Byla to pouze krajská zdravotní, která vždy dodržela závazek, že od 1. ledna následujícího roku zvýšila mzdy podle dohod. Jinak to bylo průběžné. Někde to bylo místo od ledna až od února, někde to bylo od dubna. Někde to bylo pět procent, jinde deset procent, jinde zvýšili třeba jenom zdravotníkům,“ vysvětluje Žitníková, podle které je jediným dlouhodobým a koncepčním řešením tohoto opakujícího se problému sjednocení mezd a platů
Rozdíly mezi mzdami a platy viz tabulka ZDE
Sestry musejí porušovat zákoník práce
Naše zdravotnictví se dlouhodobě potýká s personální krizí, kterou se navzdory opakovanému navyšování platů nedaří zvládnout. Odbory i profesní organizace sdružující nejpočetnější skupinu pracovníků ve zdravotnictví – nelékaře – přiznávají, že hlavním problémem jsou především celkové pracovní podmínky ve zdravotnictví. Podle Dagmar Žitníkové však plošné navýšení platů a mezd a nediskriminační úprava zvláštních příplatků představuje jeden ze zásadních předpokladů pro personální stabilizaci už proto, že chod mnoha oddělení je možný jen díky „ochotě“ zdravotníků porušovat zákoník práce. „Nemocnice se personálně ‚vybydlují‘, stávající sestry, další zdravotníci a také jiný personál odcházejí, noví nenastupují. V nemocnicích se z důvodu nedostatku personálu zavírají oddělení, sestry a ostatní personál chybí po celé republice, včetně fakultních nemocnic. Zhoršuje se dostupnost a kvalita poskytované péče. Zahraniční agentury pořádají velké náborové akce pro české zdravotníky, kde jim nabízejí nesrovnatelně lepší pracovní podmínky, a to nejen platové. Připomínám, že v českých nemocnicích se kvůli nedostatku personálu dlouhodobě porušuje zákoník práce a další právní předpisy. Sestry a ostatní zdravotnický personál zvedají pacienty bez pomoci, bez ohledu na hmotnostní limity, zdravotníci překračují limity přesčasové práce…,“ upozorňuje v dopise premiéra Babiše šéfka zdravotnických odborů.
Ohlasy na stávkovou pohotovost
Zatímco většina nelékařů a jejich profesních organizací s důvody pro stávkovou pohotovost souhlasí a zdravotnické odbory podporuje, jiní mají vážné výhrady. Kromě již zmíněného ministerstva nepovažují případnou stávku za řešení ani soukromí lékaři a pochybnosti o efektivitě odborářského postupu projevila dokonce i Česká asociace sester.
Ministerstvo považuje stávkovou pohotovost vyhlášenou odbory za neopodstatněnou už proto, že odměny lékařů a sester od roku 2014 setrvale rostou. Každoroční nárůst prý tvoří průměrně 4,5–6 %. „V roce 2017 došlo k nárůstu oproti předchozímu roku o 7 % u lékařů a u sester dokonce až o 12–13 %. V posledních čtyřech letech vzrostly platy ve zdravotnictví celkově o více než 30 % a nárůst bude pokračovat. Do českého zdravotnictví půjde příští rok rekordních 320 miliard korun. To je o 20 miliard více než letos a z toho 13 miliard korun dostanou jen nemocnice,“ uvádí ministerstvo s tím, že tento objem peněz umožňuje navýšení platů všem zdravotníkům, a to až o 10 %. Podle Adama Vojtěcha ministerstvo opakovaně deklarovalo svou podporu zvyšování platů a mezd zdravotníků, ale chce, aby odměňování bylo cílené. „Necháváme na rozhodnutí ředitelů jednotlivých nemocnic, aby peníze směrovali tam, kde je to podle nich nejvíce potřeba. To oni jsou zodpovědní za řízení nemocnice a nejlépe znají její individuální potřeby,“ myslí si ministr. Nátlaková akce odborů podle Vojtěcha není na místě, protože ministerstvo svou práci odvedlo a potřebné peníze pro zdravotnictví, resp. nemocnice zajistilo a na úhradách pro příští rok se navíc již shodly všechny segmenty našeho zdravotnictví v historicky nejúspěšnějším dohodovacím řízení. „Ty peníze nemocnice dostanou a teď je to na odborech. Místo toho, aby vyhlašovaly stávkovou pohotovost a tlačily jednoho ministra zdravotnictví ke zdi, tak mají dělat svou práci. Za to jsou ostatně odboroví předáci placeni,“ kritizoval postup odborů ministr, podle kterého jsou odbory příliš pohodlné. „Než aby jednaly třeba v těch nemocnicích, tak se snaží mě, nebo potažmo premiéra a vládu, zatlačit do kouta,“ dodal Adam Vojtěch. Koalice soukromých lékařů pak ve vyhlášení stávkové pohotovosti vidí snahu odborů o zvrácení úspěšného dohodovacího řízení a vyzvali premiéra a ministra zdravotnictví, aby nátlaku odborů nepodléhali. „Upozorňujeme na to, že právě dříve běžné opakované politické zásahy do úhrad, o něž odbory nyní opět usilují, jsou jednou ze základních příčin současného neuspokojivého stavu českého zdravotnictví,“ myslí si soukromí lékaři.
Své výhrady ke stávkové pohotovosti vyjádřila i Česká asociace sester. Přestože asociace souhlasí s tvrzením o kritické personální situaci i chronickém přetěžování zdravotníků v neuspokojivých pracovních podmínkách, stávkovou pohotovost nepovažuje za efektivní řešení situace. To spatřuje v zatraktivnění profese a zlepšení pracovních podmínek pracovníků ve zdravotnictví tak, aby byla nastolena rovnováha mezi osobním a pracovním životem. Důležitý je pak podle prezidentky České asociace sester Martiny Šochmanové především pozitivní trend zvyšování platů a mezd. Stávka jako taková by měla být až krajním řešením a do té doby by se prý odbory měly soustředit na vyjednání co nejlepších podmínek s managementy nemocnic.