Reprotáž. Čeští lékaři vrací zrak v Libanonu

Paní Zeinat byla po operaci opravdu šťastná. Foto: (c) MV, Adam Hříbal

Na oftalmologickém sálu bejrútské nemocnice Rafic Hariri University Hospital končí operace šedého zákalu a MUDr. Petr Sklenka odkládá mohutný oční mikroskop. Do soustředěného lékařského ticha se z ničeho nic ozve dojatý ženský hlas: ,,Já vidím!” Ten hlas patří sedmačtyřicetileté pákistánce Zeinat, která po několika měsících úplné slepoty začala vidět na jedno oko.

Pacientka, která se ještě jako náctiletá rozhodla z rodného Pákistánu odejít nejdříve do Bahrajnu a poté za strýcem do Libanonu, se celým jménem jmenuje Zeinat Abdallah. Jejím původním cílem bylo dostat se do Itálie, ale byla podvedena pašeráky, kteří ji navíc okradli o několik stovek dolarů. Zůstala tedy v Bejrútu a začala pracovat ve strýcově restauraci, kde se seznámila se svým budoucím, o několik let starším manželem. „Proč jsem se ve svých devatenácti zamilovala do výrazně staršího muže? Asi proto, že jsem viděla jeho děti, které mi přišly opuštěné, protože jim zemřela jejich vlastní matka,” vysvětluje Zeinat. Po svatbě začala vychovávat všech šest „cizích“ dětí a zanedlouho k nim přibyla i vnučka nejstaršího syna. Jakmile ale začala mít Zeinat problémy s očima, manžel ji opustil. „Jak víte, v islámu může mít muž několik manželek. A ten můj se rozhodl, že bude žít s jinou ženou. Nepřesvědčovala jsem ho, aby to nedělal nebo aby ji opustil, ale aby se u mě alespoň čas od času zastavil. Už ale nikdy nepřišel,” líčí smutně žena s vizáží babičky, které je ve skutečnosti pouhých 47 let.

Polorozpadlý dům v Bejrútu, kde nyní žije a který jí její manžel přenechal, se nachází v muslimské části města Tariq El Jdeideh. Místem, které proslulo vysokou kriminalitou a je navíc dlouhodobě ovládáno organizací Hizballáh. Ve zdejších uličkách můžete často vidět muže se zbraněmi, vylepené plakáty s fotografií vůdce Hasana Nasralláha nebo nasprejovaná hesla, která podporují vládu Bašára Asada, prezidenta sousední Sýrie. „Žiji v tomto domě už 19 let, dokonce ani během války v roce 2006 jsem to tady neopustila. Momentálně jsem zde v rámci možností šťastná, i když vím, že to vhodný domov není. Dům sám o sobě není nejmenší, ale můj muž sem přinesl strašně moc věcí, abych je měla pro případ, kdyby zemřel. A upřímně, většina z nich jsou odpadky. Ale nedokážu odejít. Jsem tady zvyklá a pořád tu cítím vůni mého manžela,” popisuje Zeinat stavení, které je obložené plechy a celé drží na jednom trámu. 

Problémy s očima ji trápí už několik let, ale až v posledním roce se situace rapidně zhoršila. Šedý zákal postihl prakticky obě její oči, takže je téměř úplně slepá. A z toho důvodu i naprosto nepoužitelná pro pracovní trh. Její poslední nadějí se stala operace. „Jediné, co chci, abych mohla aspoň trochu vidět. Jsem opravdu hodně unavená. Už to jsou měsíce, co vůbec nevidím a na operaci nemám peníze. Nemůžu pracovat, nemůžu vůbec nic,” říká sama Zeinat. Příčinou její slepoty je šedý zákal, který je podle údajů WHO celosvětově zodpovědný za 51 % slepoty v dospělosti.

Jakmile se místní nezisková organizace Amel association dozvěděla o rozsahu onemocnění a podmínkách, ve kterých paní Zeinat žije, okamžitě ji zařadila na seznam pacientů české mise vládního programu MEDEVAC. Ten na jaře letošního roku do Libanonu vyslal oftalmologický tým pod vedením MUDr. Petra Sklenky z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Celkem se během této mise podařilo odoperovat 83 pacientů, které z velké většiny tvořili syrští uprchlíci. Právě jim, tedy civilistům (převážně ženám, dětem a starším osobám), kteří se nacházejí ve vážném zdravotním stavu, nebo jim jejich zdravotní stav neumožňuje vést důstojný život, je určena bezplatná léčba poskytovaná prostřednictvím programu MEDEVAC. Paní Zeinat splnila všechny potřebné „podmínky“ tohoto programu a mohla proto podstoupit operaci, která jí změnila život. Nemocnici opouštěla s uzdraveným pravým okem. A jaké byly její první dojmy po úspěšně provedeném výkonu? „Podívala jsem se do světla, zasmála se a řekla panu doktorovi – Já vidím!

Lékaři pro Zeinat Abdallah a dalších 82 pacientů odvedli v danou chvíli maximum. Nakolik jim to pomůže v nalezení nové práce, nelze předpovědět. Obzvlášť v šestimilionovém Libanonu, který s 1,6 miliony uprchlíky jednu dobu vedl statistiky v počtu uprchlíků na obyvatele, je situace nadále velice složitá. Ať už se to týká zhoršujících se vztahů mezi místním obyvatelstvem a uprchlíky, nebo aktivit a výhrůžek Hizballáhu. To ale Zeinat těžko změní. Pro ni je momentálně nejdůležitější, že díky práci českých lékařů se jí aspoň částečně vrátil zrak a o nové práci může začít vůbec přemýšlet.

Adam Hříbal

Autor je fotograf, dlouhodobě se věnuje humanitárním misím a zdravotnictví

Foto: (c) MV, Adam Hříbal