Souvislost mezi kouřením a rakovinou plic prokázala již v polovině 50. let minulého století studie Richarda Dolla a Bradforda Hilla, zveřejněná 26. června 1954 v časopise British Medical Journal. Oba epidemiologové úplně první výstup zveřejnili už o čtyři roky dříve, když zkoumali vzorek pacientů s rakovinou plic ve 20 londýnských nemocnicích. Nejprve se domnívali, že nemoc souvisí s používáním asfaltu či s výfukovými zplodinami z aut. Posléze však zjistili, že na vině je kouření tabáku. Teprve následná studie na vzorku asi 40.000 lékařů ale přesvědčila britskou vládu k vydání oficiálního varování.
Další velký průlom v boji s kouřením přišel deset let po Dollovi a Hillovi, když vlastní práci spojující zlozvyk kouření s rakovinou plic zveřejnili i lékaři na druhé straně Atlantiku. Lékaři a vědci v USA se dopady kouření na lidské zdraví začali vážněji věnovat od 30. let minulého století. Rozsáhlými výzkumy potvrdili vztah kouření k rakovině plic i k dalším závažným onemocněním, jako je bronchitida, rozedma plic nebo ischemická choroba srdeční. Z těchto průzkumů také překvapivě vyplynulo, že hlavní příčinou nárůstu rakoviny plic ve dvacátém století bylo kouření, a nikoli znečištění ovzduší, kontaminace azbestem nebo radioaktivní materiály, jak se do té doby předpokládalo.
V roce 1961 se tak řada odborných institucí obrátila na prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho s dopisem, v němž vyzvaly k vytvoření národní komise pro kouření, jejímž úkolem by bylo „hledat takové řešení tohoto zdravotního problému, které by co nejméně zasahovalo do svobody průmyslu nebo štěstí jednotlivců“. Tehdejší šéf amerického federálního úřadu pro veřejné zdraví Luther L. Terry v lednu 1964 vydal zprávu, podle které má kouření jasný vliv na rozvoj rakoviny plic. Zpráva také uvedla, že kouření cigaret je zodpovědné za 70procentní nárůst úmrtnosti kuřáků oproti nekuřákům.
Terryho zpráva „zasáhla zemi jako bomba.“ Dostala se na tu titulní strany většiny tisku, poprask vyvolala i v rozhlasových a televizních stanicích ve Spojených státech i v zahraničí. Zpráva zásadně změnila přístup úřadů, a to nejen těch amerických, ke kouření. Na krabičkách cigaret se objevila varování před zdravotními riziky kouření, už v roce 1971 začal v USA platit zákaz propagace tabákových výrobků. Kouření začalo mizet z veřejných míst, v roce 1990 USA ho zakázaly na krátkých domácích leteckých linkách, poté se zákaz rozšířil i na další světové aerolinky. Cigarety a nejen ony musely zmizet i z vlaků, autobusů nebo restaurací.
Výrobci cigaret a tabákových výrobků se zároveň stali terčem mnoha žalob. Nejznámější z nich byla kauza, v níž 40 amerických států žádalo kompenzaci nákladů na léčbu nemocí způsobených tabákem. Výsledkem byl kompromis z roku 1998, kdy tabákové firmy vyplatily kompenzaci 200 miliard dolarů (čtyři biliony korun v dnešním kurzu). Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) zemřelo na následky kouření ve 20. století na 100 milionů lidí. V současnosti zemře ročně na následky kouření podle WHO kolem osmi milionů lidí, včetně více než milionu pasivních kuřáků.