Systém péče o duševní zdraví prochází reformou. Její autoři v pilotním projektu, který v Česku poběží rok a půl, pod vlivem inspirace z Velké Británie, Itálie a Švýcarska mají ambici větší provázanosti a včasnosti poskytnutých psychoterapeutických služeb. V ideálním případě už by se nemělo dít, že člověk v těžké životní situaci nebude mít, na koho se obrátit. To je realita dneška. Například dětských psychologů je málo, objednací lhůta k dětskému psychiatrovi je i půlroční. „Reforma nespočívá v tom, že se pacient hned musí dostat k psychologovi nebo psychiatrovi, k odborníkovi. S pacientem dovede pracovat jak kvalitní sociální pracovník, tak speciální pedagog se speciálním psychologickým výcvikem. Důležitá je včasnost a dostupnost,“ říká spoluautorka reformy psychiatrické péče v Česku Klára Laurenčíková.
Klára Laurenčíková před zahájením rozhovoru zdůraznila, že reforma už se nejmenuje reforma psychiatrické péče, ale reforma systému péče o duševní zdraví. „Díky tomu je v tom zahrnuto víc. Je to podpora zdraví, prevence a rozjezdu duševních nemocí a léčba, když už člověk nemocný je. Ta vlastní reforma se týká všech, dětí, seniorů, závislých, lidí v ochranné léčbě, autistů a lidí s ostatními poruchami,“ řekla odbornému časopisu Ze zdravotnictví Laurenčíková.
Reforma je realizována skrze čtyři systémové projekty ministerstva zdravotnictví hrazené z evropských fondů.
Co je cílem reformy?
Cílem je, abychom více posílili včasnou multidiciplinární dostupnou pomoc v komunitě a místě, kde člověk žije. A dokázali jsme pacienta včas podpořit, stabilizovat buď psychoterapeutickou pomocí, nebo medikací, pokud by je to nutné, nebo krátkodobou hospitalizací.
Nenarážíte na problém, že je málo kvalifikovaných psychoterapeutů a klinických psychologů? Najít dětského psychologa je zázrak.
Narážíme. Dětští psychologové jsou nedostatkové zboží. V tom s vámi souhlasím. Určitě potřebujeme dostupnost těchto profesí posílit. Zároveň je taky potřeba říct, že řada těch intervencí, pokud by přišly včas, tak by nutně nemusely být vázány s nějakou vysokou specializací. Když to řeknu obyčejně. Pokud se nacházíte v zátěžové situaci, kdy vás opustí manželka, a budete procházet těžkým rozvodem, ale dostanete včas, tzn. v řádu dnů, kvalitní psychoterapeutickou péči, psychoterapeut vás podpoří a provede tou pro vás těžkou životní situací, tak je velká šance, že to zvládnete a už nebudete žádnou další specializovanou pomoc potřebovat. Je velká šance, že včasnost zajištění základní terapeutické péče bude klíčem k tomu, aby byl člověk v pořádku. Ta změna systému péče tedy nespočívá jen v tom, že odborníků bude víc, ona spočívá i v tom, že péče bude provázaná, bude zajištěna v komunitě, v místě, kde pacient žije, bude nízkoprahová, tzn. že vy budete vědět, kde toho psychoterapeuta najdete a proplatí ho zdravotní pojišťovna.
Proplatí? To by byla pro řadu lidí velká úleva a novinka.
To je velké téma, protože dneska je služba psychoterapeuta pro strašně moc nemocných lidí nedostupná mimo jiné i proto, že je často placená, často se na ni čeká dlouho a v některých regionech dokonce ani dětského psychoterapeuta skutečně nenajdete.
Jenže jsou pacienti, kteří vyžadují diplomovaného psychologa. Nesvěří se jen tak někomu. Jak se popasovat s nedůvěrou pacientů k psychoterapeutům?
Reforma nespočívá v tom, že se pacient hned musí dostat k psychologovi nebo psychiatrovi, prostě k odborníkovi. Se stránkou duševního zdraví dovede pracovat jak kvalitní sociální pracovník, tak speciální pedagog se speciálním psychologickým výcvikem. Řada situací je zvládnutelná i jinými profesemi než nutně klinickým psychologem či psychiatrem. Já si umím představit, že pokud budu v zátěžové situaci, nebudu mít s tím systémem žádnou zkušenost, tak pro mě bude daleko důležitější, že mám šanci člověka, který má tu dovednost, najít. Že na mě má čas a cítím se s ním bezpečně, cítím k němu respekt a víru v moje sebeuzdravovací dovednosti.
Ale neřeší to nedostatek kvalifikovaných lékařů v oblasti duševního zdraví.
Souhlasím s tím, že potřebujeme i víc klinických psychologů. S tím reforma taky počítá. Akční plán pro duševní zdraví, který říká, jaké konkrétní kroky se musejí stát, kdo je má udělat a do kdy, bude na konci roku schvalovaný celou vládou, tak ten v jedné své kapitole hovoří o nutnosti změny v přípravě budoucích profesionálů, kteří se na systému péče o duševní zdraví mají podílet. Zároveň hovoří o nutném posílení personálních kapacit v oblasti klinické psychologie, psychiatrie apod.
Kde se vezmou lidi?
My máme pocit, že na pilotní projekt lidi najdeme. Rok a půl budeme závislí na kapacitách, které teď máme. Zároveň věříme, že budeme mít víc lidí v jednotlivých odbornostech. Víme, že je to o proměně pregraduálního vzdělávání i o úpravě některých podmínek, kdo jakou profesí smí vykonávat.
Klára Laurenčíková
- Speciální pedagožka.
- Předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.
- Externě přednáší na Katedře speciální pedagogiky PedF UK.
- Předsedkyně Vládního výboru pro práva dítěte.
- Působila jako náměstkyně ministra školství, pracovala v Jedličkově ústavu a školách s dětmi se zdravotním postižením a v Charitě ČR.
- Je vdaná a má dvě děti.
- Členka Strany zelených.
Marcel Mihalik