Prof. Václav Špičák zesnul ve středu 11. září ve věku devadesáti let. Pro obec českých alergologů a klinických imunologů to znamená ztrátu výjimečného lékaře, učitele a přítele. Uvedl to profesor Petr Panzner, předseda České společnosti alergologie a klinické imunologie.
„Václav Špičák byl člověk s velkým Č, kamarádský, přátelský, lidský, rodinný, se smyslem pro humor. Měl rád kulturu, vzdělanost, sport. Miloval své pacienty a oni milovali jeho. Měl rád mediky a ti měli rádi jeho,“ uvedla společnost v rozloučení in memoriam.
Profesor Václav Špičák se narodil 14. ledna 1929, byl nestorem české dětské alergologie, za své zásluhy byl mimo jiné jmenován Rytířem lékařského stavu. „Alergologie a imunologie proniká do všech koutů medicíny, do způsobu života. Lékař je nejblíže člověku, podobně jako kněz,“ tvrdil uznávaný lékař.
„Profesor Špičák byl velkou osobností, která bude nenahraditelně chybět všem, kteří ho znali, nebo dokonce měli tu čest s ním spolupracovat,“ uvedl docent Vít Petrů, místopředseda České společnosti alergologie a klinické imunologie.
Profesor Špičák byl dlouholetým předsedou České společnosti alergologie a klinické imunologie ČLS JEP, zakladatelem a ředitelem České iniciativy pro astma, založil Sdružení na pomoc chronicky nemocným dětem a byl jeho prvním předsedou. Byl také členem a sekretářem předsednictva České lékařské společnosti JEP a předsedou oborové komise pro alergologii a klinickou imunologii České lékařské komory. Byl organizátorem a předsedajícím nespočetných odborných sympozií, konferencí, kurzů a sjezdů.
Špičák začínal jako pediatr v Teplicích, už po roce se ale vrátil do Prahy k profesoru Josefu Švejcarovi, u kterého zahájil vědeckou aspiranturu, obdobu dnešního doktorského studia, věnovanou dětskému astmatu. V roce 1960 se mimo jiné zasloužil o vznik prvního pediatrického lůžkového alergologického oddělení.
Koncem 50. let stál Špičák u zrodu tohoto oboru v tehdejším Československu, podílel se na vzniku ozdravných pobytů a na kontě má téměř dvě stovky odborných prací.
V 60. letech absolvoval roční studijní pobyt v Paříži, kde ho učily největší kapacity té doby. Slibně rozjetou Špičákovu kariéru ale přibrzdil srpen 1968. Se studenty se podílel na organizování stávkového hnutí, v budově kliniky také umožnil zahraničním štábům tajně natáčet rozhovory s významnými osobnostmi. „Přiváželi jsme je tam sanitkami,“ vyprávěl Špičák.
„Těžce nesl, když v době normalizace nesměl přednášet a byl zcela záměrně vedením fakulty upozaděn, aby neměl kontakt s akademickou obcí. Naštěstí sametová revoluce před třiceti roky znamenala konec tohoto bezpráví. Získal profesuru a dostalo se mu dalších uznání,“ připomněla společnost.
Špičák poté působil jako řadový pracovník ve Výzkumném ústavu vývoje dítěte, až v druhé polovině 70. let se směl vrátit k profesi pediatra. Z klatby se dostal teprve začátkem 80. let, kdy se stal primářem dětského oddělení nemocnice Na Bulovce, kterým byl až do roku 1996. Vybudoval tam například respirační laboratoř a laboratorní oddělení klinické imunologie. Po roce 1989 inicioval vznik informační služby o pylovém riziku, která funguje dodnes. Profesoru Špičákovi byla udělena cena J. E. Purkyně (2005) a cena profesora Zavázala (2008), v roce 2017 byl za zásluhy o zlepšení diagnostiky astmatu, léčby, prevence a kontroly u nás i v mezinárodním kontextu jmenován ambasadorem Globální iniciativy pro astma (GINA). Do ordinace nepřestal docházet ani po oficiálním odchodu do penze.
S přispěním ČTK